Jaroslav Seifert: Dílo, sv. 15. Všecky krásy světa – Co všechno zavál sníh – Dodatky

Page 1



djs_15.indd 1

29.07.16 8:25


djs_15.indd 2

29.07.16 8:25


15

djs_15.indd 3

29.07.16 8:25


djs_15.indd 4

29.07.16 8:25


dílo jaroslava seiferta svazek 15 VŠECKY KRÁ S Y S V Ě TA CO VŠECH N O Z AVÁ L S N Í H DO DAT K Y

djs_15.indd 5

29.07.16 8:25


djs_15.indd 6

29.07.16 8:25


dílo jaroslava seiferta svazek 15

V Š E C K Y K R Á S Y S V Ě TA C O V Š E C H N O Z AVÁ L S N Í H D O D AT K Y

djs_15.indd 7

29.07.16 8:25


KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Seifert, Jaroslav Všechny krásy světa ; Co všechno zavál sníh ; Dodatky / [Jaroslav Seifert]. – Praha : Filip Tomáš – Akropolis, 2015. – (Dílo Jaroslava Seiferta ; svazek 15) ISBN 80-7304-006-9 (soubor). – ISBN 978-80-7470-116-0 (vázáno) 821.162.3-3 * 821.162.3 – Seifert, Jaroslav, 1901–1986 – česká literatura – 20. století – české prózy – texty – vzpomínky – sebrané spisy 821.162.3 – Česká literatura [25]

Svazek vychází za velkorysé podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, města Kralupy nad Vltavou a Nadace Český literární fond. © Jaroslav Seifert – dědicové, 2015 © Cover Illustration Adolf Hoffmeister – dědicové, 2015 © Frontispice Photo Petr Hron, 2015 © Photo Oldřich Rakovec – dědicové, 2015 © Editor Marie Jirásková, 2015 © Graphic Design Luboš Drtina, 2015 © Filip Tomáš – AKROPOLIS, 2015 ISBN 80-7304-006-9 (soubor) ISBN 978-80-7470-116-0

djs_15.indd 8

29.07.16 8:25


VŠ E C K Y K R Á S Y S V Ě TA

VŠ E C K Y K R Á S Y S V Ě TA

djs_15.indd 9

29.07.16 8:25


djs_15.indd 10

29.07.16 8:25


djs_15.indd 11

29.07.16 8:25


djs_15.indd 12

29.07.16 8:25


( I ) C O V Š E C H N O Z AVÁ L S N Í H

djs_15.indd 13

29.07.16 8:25


djs_15.indd 14

29.07.16 8:25


14 / 15

V tichu paměti, a zvláště když pevně zavřu oči, kdykoliv se mi zachce, zahlédnu tváře tolika krásných lidí, s kterými jsem se v životě setkal a s mnohými z nich se přátelsky sblí­ žil, že vzpomínka střídá vzpomínku, jedna krásnější druhé. A je mi, jako bych s těmi lidmi hovořil včera. Ještě cítím teplo jejich podané ruky. Ještě zaslechnu Šaldův šťastný smích, ironický hlas To­ manův i tiché vyprávění Horovo a zdá se mi v těch okamži­ cích, že by snad přece jen bylo škoda, kdybych nezazna­ menal aspoň něco z těch chvil, byť to byla jen letmá věta nebo krátký příběh, ne delší než třeba bývá anekdota. Byli to krásní a zajímaví lidé a jsem možná jeden z posledních, kdo se s nimi přátelsky setkával a kdo je v literárním životě dobře znal. A kdo také může zapsat, co by bylo navždy za­ pomenuto, až se i já přidám k jejich mlčícímu a neviditel­ nému zástupu v temnotách. Všichni jsou mrtvi, ale vzdychat nebudu, i když slzy, jak říká Juvenalis, jsou nejkrásnější částí našich smyslů. Lacrimae nostri pars optima sensus – jestli si dobře pama­ tuji ze školy. Paměti však psát nebudu. Nemám doma ani kus papíru s poznámkami a daty. Chybí mi také trpělivost k takovému spisování. A tak mi zbývají jen vzpomínky. A úsměv! Koncem měsíce ledna roku dvacátého sedmého přinesl mi Hora do kavárny Tůmovky nové vydání svého Stromu v květu. Toto datum jsem totiž objevil pod dedikací v knížce. O čem jsme tenkrát hovořili, samozřejmě si nepamatuji. Ur­ čitě také o někom, kdo už zemřel. Možná že o Wolkrovi, pro­ tože o jeho poezii jsme se v těch letech dost přeli. Náhle mě Hora požádal, abych mu ještě na chvíli zapůjčil jeho knížku. Poté na předposlední prázdnou stránku napsal mi verše: 5

Stín táhne nad hrobem, bubeník vzduchoprázdna. I mrtví žárlí, věz! Smuteční vrba srázná tříští svou němotou hlas. Tam dole pomlouvají nás.

djs_15.indd 15

29.07.16 8:25


všecky

krásy

světa

Tyto verše, které Hora tehdy patrně improvizoval, vybavily se mi náhle v paměti, když jsem téměř po půl století ležel v novém pavilonu Vinohradské nemocnice, který je posta­ ven proti jižní zdi vinohradského hřbitova. Z velkého okna svého pokoje viděl jsem spoustu náhrobků a křížů i smut­ nou a podivnou architekturu nízkého kolumbária. Jednoho večera napadlo maličko sněhu, který poprášil pomníky i zeď. Jako když fotograf před připraveným objek­ tivem pohází zašlý kamenný reliéf hrstí mouky, aby obrysy rozplývající se v šedi byly výraznější. Pozdě večer, když už se nemocniční budova propadala do nočního ticha, zaslechl jsem kdesi dole pod sebou dva hlasy, které se nesouhlasně proplétaly. Patrně některý z lé­ kařů zapjal tranzistor a někdo z pacientů usnul a zapomněl zavřít rozhlas po drátě, který byl ve všech pokojích. Hlasy zněly v lehké moderní budově jakoby zhluboka, ale dost zřetelně, a já se bezděky podíval na hřbitov v širokém okně bez záclon. Vypadalo to, jako by ty hlasy opravdu vzlínaly odněkud ze země, zpod povrchu blízkého hřbitova. Tento přelud jsem rychle zaplašil. Mrtví mlčí, a mlčí za­ rytě. Budu to tedy spíše já, kdo bude pomlouvat ty dole. Ale budu je pomlouvat laskavě a s láskou. Budu pomlouvat i sebe.

V ČS 1, 2 úvod předřazen textu celé knihy • 3 ČS 1, 2 … jak říká Iuvenalis…

djs_15.indd 16

29.07.16 8:25


16 / 17

T R H

N A

S T A R O M Ě S T S K É M

N Á M Ě S T Í

Po několik let vždycky počátkem prosince psávali jsme si s již těžce nemocným básníkem Gézou Včeličkou dopisy plné tesklivě radostného vzpomínání. V těchto dnech počínal kdysi na Staroměstském náměstí nejdříve mikulášský a ihned po něm vánoční trh. A my oba jako malí chlapci, kteří se ovšem neznali, mačkali jsme se s prázdnými kapsami, ale se srdcem plným toužení mezi krámečky a boudami. Neúnavně a téměř denně. Těch bud a krámků bylo tam nespočet, plné náměstí. Husův pomník tam dosud nestál a nešťastná Panenka Maria, jejíž stupně dole posloužily také jako krámky, dívala se na toto hemžení z vysokého sloupu mezi čtyřmi anděly. Dnes je už těžko vyvolat si v duchu jedinečnou atmosféru toho tržiště. Vzduch voněl pomeranči a tato vůně byla prostoupena pachem hořících karbidových lamp či jen prostých hořáků. A těch barev! Bylo to opojivé a nemohl jsem se nikdy nasytit této přepěkné podívané. Bloudil jsem tam do pozdních hodin večerních. Matějská pouť koncem února či počátkem března bývala veselá a rozjařená. To proto, že jaro už bylo za dveřmi. Vánoční trh byl slavnostnější a tišší. I jakási posvátnost byla v jeho hemžení. I když mnohé lidské hlasivky tu a tam se pokoušely, aby se peníze z jedné kapsy přestěhovaly do druhé. 5    Mikulášský trh byl ve znamení tisíců pozlacených metel s rudými papírovými pentlemi a růžemi. Někdy už poletoval sníh a vločky ulpívaly na vlasech a kožešinách spolu s částečkami zlatých fólií, které se setřásly z mikulášských metel, a maminky se zlatem ve vlasech se šťastně usmívaly. Po Mikuláši přes noc zmizely z trhu metly a figurky papírových Mikulášů a čertů a v krámcích se objevily nesčetné drobné postavičky daráčků putujících do příštích betlémů. Prohlížel jsem je dlouhé chvíle s velikým vzrušením. Na nejvyšších stupních výkladů byly pak hrady s věžemi a hradbami, s donjony i cimbuřími, s drobnými domečky. To měl být pyšný Jeruzalém. Vyráběli je chudáci v Orlických

djs_15.indd 17

29.07.16 8:25


všecky

krásy

světa

horách a v Příbrami. Všechno to bylo laciné, za pár korun, ale přece jen nedostupné pro chlapce, který v dlani mačkal pár krejcarů, a někdy ani ty ne. Ale litovat ho nikterak nemusíte. Byl šťasten. Krámky plné dřevěných a plechových hraček míjel jsem netečně, ale znovu jsem se vracel k betlémským figurkám, které voněly klihem a lacinými barvami. Zcela očarován sledoval jsem jejich strnulé postoje, připravené spatřit anděla nebo hvězdu. Na trh jsem běhal několikrát za týden celé tři neděle až do svátků, jakmile mi vybyla chvíle. A nejraději kvečeru, kdy tam bylo nejvíce kupujících a prodavači neměli čas odhánět zevlouna, který se neměl ke koupi a před krámky stále jen překážel. Stále vzrušený a stále čekající na nové zázraky bloudil jsem trhem, až jsem se posléze zastavil u Hubičkova loutkového divadla. Vypráví o něm nejen Géza Včelička, ale i paní Maryna Alšová. A tam jsem konečně své dva krejcary bez rozmýšlení utratil. Když bylo po představení, které, žel, nebylo příliš dlouhé, ještě chvíli postával jsem za divadlem a znovu naslouchal hřmotným dialogům a chřestění dřevěných paží a nohou Hubičkova hereckého ansámblu za tenkou plachtou. 10    Na plechový tácek, který u vchodu přísně hlídala paní Hubičková, upustil Mikoláš Aleš, který také do tohoto divadélka se svými dětmi zavítal, velkomyslně a štědře stříbrnou zlatku. Ještě si představte občasnou prosincovou vánici, která se opírala do lidí i do plachet krámků. Když už se plachty střech prohýbaly pod tíhou sněhu, prodavači jej shodili na hlavy kolemjdoucích. Ale zdálo se, těm že to ani nevadí. A co by! Šlapalo se ve sněhu, lidé se usmívali, nejkrásnější svátky roku byly už za pár dní. Viděli jste už zasněženou hromadu pomerančů? Pod Týnským chrámem, asi v místech, na které ukazuje jeden z bojovníků na Husově pomníku, byly vždy umístěny krámky s papírovými výrobky. Nalezli jste tam štůčky hedvábného i krepového papíru všech barev, papírová stínidla na lampy, sešity, reprodukované obrazy svatých do rámu, pohlednice i dopisní papír.

djs_15.indd 18

29.07.16 8:25


18 / 19

Nic z toho zboží jsem nehledal, zajímaly mě jen archy barevných betlémských figurek. Jejich tisk byl špatný, barvy se někdy ani nekryly, ale to všechno jsem neviděl. Ošklivé slovo Krippen v záhlaví archů prozrazovalo provenienci. Byly však laciné, prodávali je za pár halířů. Měli tam i menší archy figurek ražených do tuhé lepenky, bohatě barevných, protože lesklý jejich povrch dovoloval nejen oslnivý třpyt královských rouch, ale jaksi okázalejší chudobu a prostotu šatu pastýřského. Tyto figurky nebylo již zapotřebí podlepovat. Stačilo je jen rozpojit, přiklížit dole zaostřené dřívko a vpíchnout do měkkého mechu. Archy, na které jsem finančně stačil, bylo nutno nejdříve nalepit na silnější papír a pak teprve pracně a opatrně vystřihovat. To byla práce nemalá, ale vděčná. Postavit pěkný betlém – to byla touha mnoha dětí, i když, jak si vzpomínám, náboženská posvátnost vyvanula z těchto papírových betlémů, které byly spíše svědectvím idyly a romantického toužení. Byl to čas her a blížících se svátků. Zapomínal jsem na ústřední motiv vánoční legendy, na chlév s narozeným Ježíšem, a mnohem větší péči jsem věnoval pohanskému hradu a paláci krále Herodesa i jeruzalémským palácům. Jak bylo krásné a tajemné to středověké či ještě pozdější město nad betlémským chlévem! Žádná barva nebyla dost jásavá, žádné cimbuří dost zubaté a žádný palác dost zlatý a okázalý. Mnohá okna bylo možno vystřihnout, zalepit rudým celofánem a za nimi rozžehnout svíčku. Trpělivě jsem vystřihoval ovečku po ovečce a s nimi i pastýře spící mezi stádem na zemi. Protože veliké stádo ovcí bylo neodmyslitelnou částí této betlémské nádhery. Nejtěžší bylo přesně vystřihnout dlouhou pastýřskou hůl, která čněla vysoko nad pastýřovým širákem. Kolik jsem jich pokazil! Některé jsem přestřihl, jiné se zkroutily tak, že s holí neměly nic společného. Až mi někdo poradil, abych dal pastýři do ruky slabé, dlouhé dřívko. Nakonec i to se podařilo, krabice byla plná sice chudých a primitivních, ale posvátných a očarovaných figurek. 15    Dodnes vidím mohutného slona s rudým baldachýnem a se zlatými třásněmi a střapci, velblouda s pestrým kobercem mezi hrby a konečně ztepilého bělouše se vztyčenou

djs_15.indd 19

29.07.16 8:25


všecky

krásy

světa

hlavou a nádhernou rudou čabrakou. Všechna tři veličenstva stála opodál betlémského chléva. Slona držel malý černoch s bílým turbanem, velblouda Arab s kopím, koně pak jakýsi chlapec s tureckým fezem a s ohnutou šavlí po boku, zatímco jejich královští pánové klečeli pokorně v mechu před jesličkami. Jen černý král stál jaksi rozpačitě v pozadí, aby se naplnila slova staré vánoční písně. Největší rozkoší však bylo seskupovat bohaté stádo ovcí s pobíhajícím psem na papírové skále. Někteří pastýři ještě spali, jiní dávali ovcím pít. Na pozadí Betléma bylo modré nebe a na něm zlaté hvězdy. I ty bylo možno koupit pod Týnem na Staroměstském náměstí v drobných arších a lehce odtrhávat jednu od druhé. Nakonec bylo nutno upevnit betlémskou vlasatici na pevnější drát, aby se pod dotykem rozechvěla a byla jako živá. Betlém byl hotov. Zbývalo jediné: poprášit všechno umělým sněhem bez ohledu na to, že pastýři byli bosí a z palem visely obrovské hrozny datlí a jiné byly plné žhavě rudých květů. Karel Čapek říkával, že lidé mají rádi betlémy, protože jim zlidšťují a zidyličťují svět. Já je však miloval, protože byly neoddělitelně spojeny s dobou krásných svátků, kdy všechno vonělo a lidé byli jiní. Tatínek, maminka i ostatní. Byli nějak šťastnější, usmívali se a byli laskavější. Celý domov byl jejich pohodou prozářen. Toužil jsem, aby jen hodně pomalu a hodně dlouho přetřepával se tento přelíbezný čas. Ne že bych se chlubil, ale my jsme byli opravdu chudí. To však, co dovedla o vánočních svátcích vyčarovat naše maminka z toho mála, to byl opravdu div. Nevycházeli jsme ze sváteční pohody. A každý, i sebevšednější kout ulic v té době vánoční jaksi zesvátečněl. Vše bylo jiné, hezčí, krásnější. To je tak, když má někdo svátečnost v srdci, a ne jen v kalendáři červenými písmeny.

19 ČS 1, 2 … v srdci a ne jen…

djs_15.indd 20

29.07.16 8:25



všecky

krásy

„ D O S T I

světa

W O L K R A ! “

Seděli jsme u dlouhé tabule v domě Wolkrových na náměstí v Prostějově. Proti mně posadili dívenku, kterou paní Wolkrová oblékla do hlubokého smutku černého krepu a černých krajek. Její tvář, když ji za rakví vedl bratr Jiřího, zakrýval hustý závoj, a tak teprve u stolu mohli jsme zahlédnout uplakané oči poslední lásky Wolkrovy. Bylo pár chvil po Wolkrově pohřbu. Dozněly smuteční řeči a Marie Majerová hodila na rakev, kterou lehce spustili do hrobu, svěží snítku vavřínu. Zkřehlí a zamlklí vydali jsme se na zpáteční cestu. Rychle se blížila zimní noc. Na hanáckých polích a rovinách ležel sníh. Vraceli jsme se od hrobu a před námi byl celý dlouhý život. U bran hřbitova jsme se chtěli rozloučit a spěchat na večerní vlak. Paní Wolkrová však nedala a pozvala nás do svého domu, odkud před hodinou vyšel průvod. Wolker – to nebyl první tragický osud básnický v naší novodobé literatuře. Před sto lety umírá mladý Mácha, po něm Bohdan Jelínek. Téměř každá generace má mrtvého, který opustil své dílo sotva započaté. Pak Karel Hlaváček a posléze Jiří Wolker, kterého jsme právě opustili na prostějovském hřbitově. Jiřímu Ortenovi bylo tehdy teprve pět let. Příroda, která jim poskytla jen tak krátký čas, obdařila je zato zdvojnásobenou silou tvůrčí. V krátkém čase svého života řekli víc než jiní za mnoho let. Možná že je to jen zdání, nevím, ale přejme jim to. Tím více byli však milováni po své smrti. Wolker byl svými čtenáři milován již zaživa. 5    Kolik nás bylo u Wolkrů, už si dobře nepamatuji. Snad dvanáct, snad patnáct. Vedle plačící dívky seděl Konstantin Biebl, efébsky pohledný milý mladý muž s něžnýma očima. Byl spolu s Píšou nejbližším přítelem Wolkrovým a obracel se dvorně k mladičké černé nevěstě. Nebylo pražádným tajemstvím, že přemnohé z mladých žen, které se v těch letech ocitly v naší blízkosti, spočinuly na Bieblově chlapecké tváři se zalíbením. A také nebylo tajemstvím, že Biebl tyto pohledy ochotně přijímal a oplácel.

djs_15.indd 54

29.07.16 8:25


54/55

Jiří Wolker seznámil se s touto dívenkou patrně v prostějovských tanečních hodinách, ale k důvěrnějšímu sblížení došlo až na akademickém věnečku v lednu 1923, tedy rok před jeho smrtí. O této lásce svědčí báseň Šťastnému děvčeti, kterou napsal o dva měsíce později. Ještě před večeří pozval pan Wolker Horu a mě do svého pokoje a přinesl účetní knihu, jaké bylo vídat na stolech v bankách a spořitelnách. Byla podlouhlá, vázaná v nazelenalém plátně s temnými pruhy. Na jejím štítku bylo krasopisně napsáno: Nemoc Jiřího. Pan Wolker byl ředitelem prostějovské spořitelny. Knihu otevřel a položil před nás a upozorňoval na zapsané obnosy, které musil vynaložit na nemoc svého syna. Lékařům, sanatoriu v Tatranské Poliance a nakonec i pohřebnímu ústavu v Prostějově. Byli jsme rádi, když nás paní Wolkrová zavolala k večeři a unikli jsme z dosahu smutných cifer. 10    U stolu seděli ještě hosté z Brna. Lev Blatný a Dalibor Chalupa. Chudák Blatný trpěl stejnou nemocí jako Wolker a zemřel o několik let později. Byli tam i Wolkrovi profesoři Kamenář a Dokoupil a několik spolužáků z prostějovského gymnázia. Jméno profesora Dokoupila bývá uváděno v souvislosti s Wolkrovým členstvím v komunistické straně a bývá zdůrazňován jeho vliv na mladého básníka. Nebylo tomu tak docela. Mnohem více v tomto ohledu působilo na Wolkra přátelství se Zdeňkem Kalistou, s kterým se v době svých právnických studií dělil o skromný pokojík na Smíchově v ulici Na Celné. Paní Wolkrová tento Kalistův vliv popírala, ale pravdu neměla. Byl to Kalista, který temperamentního, ale vážného studenta, příslušníka mladé generace strany národně demokratické, kde byl organizován i jeho otec, převedl na politickou levici a seznámil i s prostředím studentů, kteří obklopovali profesora Nejedlého v Kaulichově domě na Karlově náměstí. Právě tak ovlivnil jistě Kalista i chlapeckou atmosféru první knížky Wolkrovy. Teprve později, když Wolker poznal Horu a ty, kteří za Horou chodili, ozvala se v jeho poezii revoluční nota, která se mu pak stala vlastní. Byl jsem při tom, když Hora radil Wolkrovi, aby zanechal preciózních alur s Pánem Bohem. To ostatně platilo

djs_15.indd 55

29.07.16 8:25


všecky

krásy

světa

i pro mě, který jsem se rovněž nedovedl zbavit biblické a náboženské terminologie a pokoušel jsem se spojit dělnickou pěst a Lenina s křídly andělů. Uprostřed večeře poprosila náhle paní Wolkrová o trochu pozornosti, povstala a počala jímavě hovořit o svém synovi. O jeho příchylnosti, která trvala už od dětství a neztrácela na něžnosti ani v letech, kdy Jiří dospěl. Svěřoval se jí se vším. Četl jí své první literární pokusy, aby ji později zasvěcoval i do prvních milostných zalíbení a úspěchů u prostějovských děvčat. Všechno, co se týkalo Jiřího, provázela svým láskyplným zájmem. Pak si jen posteskla na to, že Jiří vedl v Praze život bohémský a bouřlivý, a tak si přivodil svou nemoc, která ho zahubila. A podívala se na mě. A tu musím, ačkoliv po těch letech už je to téměř zbytečné, poznamenat, že nenávidím­‑li něco ze srdce, je to takzvané bohémství. Nikdy jsem se o nic podobného nepokoušel. A protože paní Wolkrová při těchto slovech utkvěla pohledem vyčítavě na mně, chtěl bych k tomu, také již vlastně dost zbytečně, říci toto: 15    S Wolkrem jsme byli vlastně jen jednou jedenkrát v chudém a smutném baru na kraji Smíchova. Bar se jmenoval příznačně Finále a Wolker o tomto podniku napsal jednu ze svých slabších básní. S Wolkrem, pokud jsme se nescházeli u Teigů, kde později bydlil, vídali jsme se povětšině jen v kavárnách, a ani tyto schůzky nebyly příliš časté. Ostatně záhy po smrti Jiřího jsme byli zbaveni všeho podezření. Na stejnou nemoc zemřel i Wolkrův bratr a kdosi na Svatém Kopečku mi prozradil, že tak také umřeli i stařeček se stařenkou, jak pěkně říkají na Moravě prarodičům, kteří v těch místech bydleli a ke kterým Wolker často zajížděl. Měli tam za kostelem výrobu moravských lihovin. Byla to tedy zřejmě rodová choroba, kterou si Wolker uspíšil spíš svým odříkavým způsobem života. Peněz měl maloučko a utrácel je za knihy. Jeho otec byl přísný. Konečně obrátila se paní Wolkrová i k dívence ve smutku. Spočinula na její smutné tvářičce a hlasem poněkud zvýšeným ji požádala, aby se na památku Jiřího a jeho lásky vzdala všeho světského života a vstoupila jako řeholnice do kláštera.

djs_15.indd 56

29.07.16 8:25


5 6 / 57

V té chvíli jsem postřehl, že Bieblovou tváří škubl krátký úsměv. Co si myslila černá nevěsta, nevím. Dnes má již dospělé děti a byla prý v životě šťastna. Na cestě k nádraží se mi Kosťa Biebl svěřil, že v okamžiku, kdy paní Wolkrová posílala dívku do kláštera, jeho opovážlivá ruka pokoušela se pod hlubokým ubrusem dlaní sevřít dívčí koleno. 20    Téhož roku, kdy umírá Jiří Wolker, zemřel v Paříži Anatole France. Nejen Paříž, celá Francie byla ho plná. A Francie, jejíž jméno si zvolil za své příjmení, vystrojila svému velikému básníku pohřeb, jaký si podle mínění úředních míst zasloužil. Vystrojili mu pohřeb státní se vší pompou. Byl to průvod lesklých cylindrů a vojenských uniforem. Francie to dovede! Pařížští surrealisté vytiskli však k této příležitosti leták s heslem II faut tuer le cadavre. A leták s tou nejvážnější tváří rozdávali lesklým cylindrům. Pomstili se jednak Franceovi za nevlídný postoj k jejich hnutí a pak – a to bylo asi hlavní – zásadně odmítali smekat a klanět se před úředně petrifikovanou básnickou velikostí a slávou. 25    Proč to však vyprávím! Když zemřel Jiří Wolker, popularita jeho poezie rychle vzrůstala. Nebyli to jen mladí komunisté, kteří z básnických rukou přijali jeho revoluční odkaz, hlásil se k němu kdekdo. Ba dokonce i kruhy politicky protilehlé a nepřátelské. Jeho verše se ozývaly z míst, kde bychom to nejméně očekávali. Této popularitě nahrávala nejen sama Wolkrova poezie, časová svými myšlenkami a blízká šťastnou sdělností, ale i tragický a předčasný konec mladého a tolik slibujícího života. I mrtví nás na svých smutečních oznámeních téměř napořád ujišťovali, že jejich smrtí se na světě pranic nezmění, a jen několik srdcí se zachvěje. Nakladatel vydával Wolkrovy knihy znova a znova, chystal sebrané spisy. Vycházelo vše. I první básnické pokusy studentské, první básničky, deník a kde co bylo. V řadě drobných bibliofilských tisků, jako byly studentské Básně v próze, Klytia a Děti, básně, které byly básníkovým

djs_15.indd 57

29.07.16 8:25


všecky

krásy

světa

zastavením na cestě k Těžké hodině, vydal Petr i Zápisky z nemoci a Dopisy slečně K., které psal Wolker své poslední lásce. Nakladatel dal dopisy opsat kaligraficky, Cyril Bouda nakreslil básníkův portrét a paní Wolkrová napsala předmluvu. Knížka vyšla v jediném výtisku. Po čase si tento unikátní výtisk paní Wolkrová od nakladatele vypůjčila a svou předmluvu z publikace vytrhla. Předtím se sice poškorpila se svým nakladatelem, ale zdá se, že to věru nebyl jediný důvod tohoto vážného kroku. Zkrátka celá veřejnost byla zahlcena kultem Wolkrovy poezie a její konjunktura trvala. 30    Tuto slávu bychom byli nešťastnému příteli přáli, kdyby v tomto kultu nebylo cosi retardačního, co nás nutně popuzovalo a co nám prostě překáželo v době, kdy jsme dospěli k počátkům svého nejvlastnějšího díla, které nemělo, a to jsme si samozřejmě přáli, zůstat ve stínu poezie Wolkrovy. Přihlásili jsme se k evropskému proudu poezie, který byl předznamenán jménem Apollinairovým. Mnozí z našich kritiků poukazovali, že Wolker se odvrátil od Apollinaira a navázal na tradici Erbenovu. Poezie Erbenova nám v té době říkala málo, ale Apollinaira jsme milovali a s Nezvalem, hlavně však s Teigem jsme právě vymýšleli poetismus, poezii životní pohody a rozkošných chvil. Ale nebyli jsme to jen my nejmladší, i Hora, tento magnus parens poválečné poezie, se uchyloval od proletářské a revoluční poezie do krajin duše, aby se stal básníkem svých dvou tří nejkrásnějších knih. A tak po vášnivých debatách jsme se shodli na protiwolkrovské akci a vymysleli si bojové pregnantní heslo Dosti Wolkra! Nemohu nepoznamenat, že Nezval touto akcí nadšen nebyl, ale nakonec neprotestoval. A poněvadž jsme v té době neměli žádný časopis, informovali jsme Černíka, který v Brně redigoval časopis brněnského Devětsilu Pásmo. Hned v příštím čísle se pod tímto heslem objevil ne dlouhý a ne právě nejšťastnější komentář, a byla mela. Později se objevilo, tuším že v časopise Listy pro umění a kritiku, provolání několika autorů mimo Devětsil. Byl mezi nimi i Vilém Závada. Pokud se pamatuji, soustředil se pak proti-

djs_15.indd 58

29.07.16 8:25


5 8 / 59

útok Wolkrových zastánců na bedra Závadova a přiřkli mu i autorství těch dvou příkrých slov. Neprávem. Vymyslel jsem je já. Už je to dávno! 35   Kult Wolkrův ovšem pokračoval pak samozřejmě dál. To už nám však nikterak nevadilo, protože jsme si aspoň ve svých představách uvolnili cestu. A generace avantgardy, o které někteří mladí lidé dnes mluví jako o legendě, měla záhy úspěch na všech úsecích: v poezii, ve výtvarnictví, v hudbě, v architektuře. V té zejména. A v poezii také. A pokud je nutno tuto generaci pro historii umění nějak označit, věřte mi, byla to generace Teigova. Jestliže jste v tomto okamžiku zaslechli tichý vzdech, nevšímejte si toho. To jsem si povzdechl já nad krásou těch dávných let, kdy jsme byli šťastni, a nevěděli jsme o tom. Dnes už to víme.

36 ČS 1, 2 … věřte mi, byla to – podle mého názoru – generace Teigova.

djs_15.indd 59

29.07.16 8:25


všecky

A

krásy

světa

Š M Y T E C

Toto překvapivé úsloví slýchávám dnes často. Zprvu jsem mu jaksi nerozuměl. A tu mě kdosi poučil, že znamená: je hotovo, to je vše, je konec. Ale chci se vám svěřit ještě s něčím jiným. Už vím, proč mnozí z mladých lékařů nevyhledávají si své ženy až bůhví kde a nepodnikají za nimi daleké a dobrodružné cesty přes hory a řeky. Rozhlédnou se dvakrát třikrát kolem sebe na svém pracovišti a je svatba. Mně se ostatně také líbily naškrobené holubičky bělostných a na tuho naškrobených čepečků zachycených drápky sponek ve vlasech. 5   Ty čepečky někdy sestry nerady nosí. Je příjemnější, když jsou v létě prostovlasé; vrchní sestra se pak zlobí. Patrně nevědí, jak jim sluší. Ale hloupost! Jak by nevěděly! Vědí to až moc dobře. Když jsem ležel v nemocnici, byl jsem sice poněkud v nevýhodné pozici, ale přesto jsem se rád díval, jak bílá křidélka neúnavně poletují od postele k posteli, od bolesti k bolesti a od vzlyku ke vzdechům. Od rána do rána. Na jedné z poliklinik naordinovali mi kdysi iontoforézu. Čekal jsem s několika nemocnými, až mě zavolají. Když jsem byl na řadě a ozvalo se mé jméno, sestřička přiložila mi kalciový obkladek. Pak se na mě dost přísně podívala a zeptala se mě zhurta: „Máte rád básničky?“ „Mám,“ vyhrkl jsem překvapeně. „A proč se ptáte?“ 10    „Já že máte takové jméno.“ Nuže to je vše. Co chtěl jsem a mohl říci, jsem řekl. Už jsem dovyprávěl. Je konec. A šmytec!

djs_15.indd 554

29.07.16 8:26


C O V Š E C H N O Z AVÁ L S N Í H

djs_15.indd 555

29.07.16 8:26


djs_15.indd 556

29.07.16 8:26


5 5 6 / 5 57

P R A H A !

Naše hlavní město obapol řeky v dlani země. Kdybych listoval knihami našich básníků, kdybych sáhl hluboko do nepřeberné pokladnice lidových písní, kdybych bloudil temnou Holanovou jeskyní slov, sotva bych nalezl taková slova, abych je mohl přibít na její krásu. My Češi ji milujeme, jako by to bylo rodné město nás všech. Ostatně je tím místem. Tam odněkud, od proutěných palisád a starých kamenných zdí prvního opevnění, počíná dějinná cesta národa, krvavá a dramatická, aby po čase vracela se vždy a znovu a zpět v tato místa. Nejednou bylo její kamení potřísněno krví. Ale které město nebylo? Všude byla bojiště. Ale byla města s osudy ještě krutějšími. Praha stojí! Za to jí osud určil, aby v jejích zdech započal nejeden velký a tragický děj tohoto světadílu. Buď započal, nebo skončil. 5    V ulicích Prahy padl poslední výstřel druhé světové války. A k těmto událostem si ji čas přiozdobil. Praha je z nejstarobylejších a ve své starobylosti z nejzachovalejších i z nejkrásnějších měst světa. Je jen málo takových. Ale my jsme ji dnes přistihli náhle v bílém. Nebude dlouho taková. Pospěšme si a podívejme se, co všechno zavál sníh.

djs_15.indd 557

29.07.16 8:26


co

všechno

zavál

Z A S N Ě Ž E N Á

sníh

P R A H A

Za jedné noci prosincové zasypal Prahu sníh. A nebyl to jen poprašek. V ulici měli jsme u plotu metrovou závěj, ve které trčela bezmocná auta. I na střechách bylo víc než čtvrt metru a jalovcové keře byly polámané. Z jednoho okna ve střeše vidím svatovítovské věže. Daleko a často jen v mlze. Navlékl jsem si těžké zimní boty a vyšel ven. Tohle si nenechám ujít, říkám si a šlapu vozovou cestou ke stadió­ nům. Byla už trochu projeta, ale když jsem se dostal až k Petřínu, sníh byl tak nedotčený a krásný, že jsem váhal vtisknout do něho ošklivé šlápoty. Ale chtěl jsem se podívat na Prahu stůj co stůj, a tak jsem docela barbarsky vyšel do té úběle. Ostatně padal ještě sníh a stopy zasypával. Zasněžená Praha! Takhle jsem ji už dlouho neviděl. Sníh sice částečně zakryl její španělské barvy, ale zato ji ozdobil tolikerými závoji, že srdce nad tou krásou usedalo. 5    Co všechno zavál sníh! Všechno. Minulost i přítomnost, staré děje i to, co žijeme dnes ve svých krátkých a pospíchajících životech. A byla tak nepředstavitelně tichá. Život se samozřejmě nezastavil, ale poztrácel na svém vytrvalém hluku. Bylo to podivné a těžko vylíčitelné ticho. Zažili jsme už okamžiky, kdy se ozývaly všechny pražské zvony najednou. A teď tu krásu a velebnost si ponechte v očích a uších a představte si pravý opak těch zvuků. Tak nějak bych se pokusil to vznešené ticho vyjádřit. Ale ne, to ještě není to! I paní Jindřiška Smetanová, která tam bydlí dole někde pod námi a vládne této čtvrti jako kdysi Neruda, oblékla si asi střevíce s měkkou podešví místo pantoflíčků s tvrdým podpatkem, jejichž klapotu byl plný dům. 10    Takové nádherné ticho.

djs_15.indd 558

29.07.16 8:26


5 5 8 / 5 59

djs_15.indd 559

29.07.16 8:26


co

všechno

K D Y Ž

S E

zavál

sníh

S C H Y L O V A L O

K

S V Á T K Ů M

Nad vchodem potravinářských krámů visíval kdysi drát, na kterém byly střídavě navlečeny citróny a pomeranče, oddělené od sebe několika tuhými zelenými listy. To bylo znamení, že jde o krám s koloniálním zbožím. Prodávali tam však všechno. Bylo to vlastně obyčejné kupectví se vznešenějším jménem. Na rozdíl od hokynářství, což byly krámečky docela nepatrné, kde se obstarávaly většinou jen drobné nákupy. V koloniálních krámech vonělo to vůněmi Afriky i Asie, ačkoliv šlo jen o trošky exotického koření schovávaného v šuplíkách. Když se schylovalo k svátkům, úslužný majitel kolo­ niálního obchodu věnoval svým zákazníkům lahvičku punče, který mě nezajímal, a kalendář, kterým jsem byl unesen. Byl to většinou trhací kalendář s kostelíkem na kopci. Obrázek byl plasticky ražen do lepenky a jeho okna zářila rudým celofánem. A všechno bylo zasněženo. Kostelík, kopec i cestička, kterou šlapalo několik venkovanů, zřejmě na půlnoční mši. I hluboká kapsa, do které matka schovávala účty a někdy i hřeben a vlásenky, byla zasněžena. Pro větší efekt byl celý kalendář postříkán třpytivou slídou. Jak se mi to zdávalo tenkrát krásné. A často to býval první sníh na našem předměstí.

djs_15.indd 560

29.07.16 8:26




J M EN N Ý R EJST Ř Í K

djs_15.indd 671

29.07.16 8:26


djs_15.indd 672

29.07.16 8:26


672 / 673

Rejstřík obsahuje jména osob ze všech částí publikace. Zařazeny jsou i nerozklíčované iniciály (např. S., architekt, přítel J. Cibulky) a křestní jména (např. Pavel, student z Vi­ nohrad). Rejstřík nezahrnuje jména fiktivních osob, literárních postav a jméno Jaroslava Seiferta a nepokrývá jména v titulech literárních děl. Aleš Mikoláš (1852–1913), malíř, ilustrátor, jevištní výtvarník, 18, 136, 146, 563, 600 Alšová Maryna (též Marina A.; 1857–1941), manželka M. Alše, 18 Alžběta Amalie Eugenie (1837–1898), císařovna, manželka Františka Josefa I., 105 Ančerl Karel (1908–1973), dirigent, houslista, hudební pedagog, 156 Andrejev Leonid Nikolajevič (1871–1919), ruský prozaik, dramatik, 331 Anna Jagellonská (1503–1547), královna, manželka Ferdinanda I. Habsburského, 456 Antonov­‑Ovsejenko Vladimir Alexandrovič (1883–1938), sovětský politik, diplomat, 26, 376 Apollinaire Guillaume (vl. jm. Wilhelm Apollinaire de Kostrowitzky; 1880–1918), francouzský básník, prozaik, dramatik, kritik, 58, 184, 214, 236, 343, 376, 453, 655 Archipenko Alexander (1887–1964), ukrajinský sochař, malíř, 438 Augusta Antonín (1832–1866), litomyšlský knihtiskař a nakladatel, 133 Augusta Jan (1500–1572), biskup jednoty bratrské, 159, 629 Babler Otto František (1901–1984), překladatel, literární historik, 707 Bach Johann Sebastian (1685–1750), německý hudební skladatel, 401 Balzac Honoré de (1799–1850), francouzský prozaik, 384 Barbey d’Aurevilly Jules Amédée (1808–1889), francouzský prozaik, básník, literární kritik, 117, 243 Barnáš Augustin, malíř, 102–107, 712 Bartók Béla (1881–1945), maďarský skladatel, 220 Bartoš Jan (1893–1946), dramatik, divadelní historik, 181, 247–253, 255–257, 493, 495 Bartošová Anna (roz. Hennerová; 1899–1921), manželka J. Bartoše, 249 Barvitius Viktor (1834–1902), malíř, 249

djs_15.indd 673

Bass Eduard (vl. jm. E. Schmidt; 1888–1946), novinář, spisovatel, 82, 89 Baťa Tomáš (1876–1932), velkopodnikatel, obuvník, 303 Baudelaire Charles (1821–1867), francouzský básník, prozaik, esejista, 243, 355 Bauch Jan (1898–1995), malíř, sochař, grafik, 83, 497 Bednář Jaroslav (1889–1976), básník, prozaik, povoláním lékárník, 357 Beethoven Ludwig van (1770–1827), německý hudební skladatel, 88, 217, 370 Běhounková Marie, přítelkyně a sekretářka M. Majerové, 700 Bělíková Marie, literární teoretička, redaktorka, 700 Beneš Edvard (1884–1948), politik, diplomat, ministr zahraničních věcí, druhý čs. prezident, 257, 693 Beneš Třebízský Václav (1849–1884), katolický kněz, spisovatel, 146, 214, 655 Benešová Marie (roz. Machainová; 1867–1932), zpěvačka, hudební pedagožka, 282 Berger Jaroslav, Seifertův učitel, 159, 629 Bezdíčková Karla (?–1932), přítelkyně J. Vrchlického, 528 Bezruč Petr (vl. jm. Antonín Vašek; 1867–1958), básník, autor Slezských písní, 297, 475, 536 Bidlo František (1895–1945), karikaturista, ilustrátor, 80, 277–281, 701, 710 Biebl Konstantin (1898–1951), básník, prozaik, 54, 57, 192, 387, 392, 403, 506, 592 Blanka z Valois (1316–1348), královna, manželka Karla IV., 159, 167, 210, 629 Blatný Ivan (1919–1990), básník, 241, 244 Blatný Lev (1894–1930), prozaik, dramatik, 55, 244 Blok Alexandr Alexandrovič (1880–1921), ruský básník, esejista, 377, 463 Blondiniové (rodina), 385 Bloy Léon (1846–1917), francouzský spisovatel, žurnalista, 117

29.07.16 8:26


jmenný

rejstřík

Böhm Josef František (1881–1967), varhaník, hudební skladatel a pedagog, 370 Borový František (1874–1936), nakladatel, 184, 235, 296, 330, 332, 450, 487, 489, 492 Bořita z Martinic Jaroslav (1582–1649), královský místodržící, oběť druhé pražské defenestrace, 44, 622 Bořkovec Pavel (1894–1972), hudební skladatel, 220 Bouček Antonín (1880–1947), redaktor, novinář, 331, 377, 462–463 Boučková Věnceslava (Slávka), manželka A. Boučka, 462 Bouda Cyril (1901–1984), malíř, ilustrátor, 58 Boušek Karel (1922–2003), básník, v l. 1977–1983 šéfredaktor nakladatelství Odeon, 697 Božena (?–1052), kněžna, manželka knížete Oldřicha, 100, 102 Bradanovič Roko (1874–?), obchodník s vínem, 64 Branaldová Helena, nakladatelská redaktorka, 66 Braque Georges (1882–1963), francouzský malíř, sochař, grafik, 108, 186, 453 Braun Matyáš Bernard (1684–1738), sochař, řezbář, 514–516 Braunerová Zdenka (1858–1934), malířka, grafička, 432 Brázda Vladimír (1920–2001), operní dirigent a skladatel, 219 Brehm Alfred (1829–1884), německý přírodovědec, 156, 473 Breton André (1896–1966), francouzský surrealistický básník, prozaik, esejista, 51, 186, 400, 536, 636 Brillat­‑Savarin Jean Anthelme (1755–1826), francouzský spisovatel, právník, gastronom, 497 Brod Max (1884–1968), spisovatel, překladatel, editor, 61, 121, 619, 662 Brousek Antonín (1941–2013), básník, literární kritik, redaktor, 710–711 Brožík Václav (1851–1901), malíř, 102 Brumlík Josef (1897–1979), kardiolog, 390, 401, 593 Brunner Vratislav Hugo (1886–1928), malíř, grafik, ilustrátor, 504

djs_15.indd 674

Březina Otokar (vl. jm. Václav Jebavý; 1868–1929), básník, esejista, 268, 462 Buďonnyj Semjon Michajlovič (1883–1973), sovětský maršál, 219, 385 Burešová Marie (1907–1972), herečka, 121 Burian Emil František (1904–1959), režisér, skladatel, básník, prozaik, zakladatel avantgardní divadelní scény D34, 121, 242 Burianová Marie (roz. Šubrtová; 1906–?), manželka E. F. Buriana, 242 Bušek z Velhartic viz z Velhartic Bušek Byron George Gordon (1788–1824), anglický básník, 480, 553 Caesar Gaius Julius (100–44 př. n. l.), římský císař, 91 Camus Albert (1913–1960), francouzský spisovatel, publicista, 706–707 Caruso Enrico (1873–1921), italský operní pěvec, 221, 553 Cendrars Blaise (1887–1961), francouzský básník, prozaik, 453, 593 Cerman Josef (?–1949), redaktor, 145 Cervantes Saavedra Miguel de (1547–1616), španělský spisovatel, 502 Cibulka Josef (1886–1968), historik umění, archeolog, profesor křesťanské archeologie a dějin církevního umění, 82–87, 89, 548 Clam­‑Gallas Eduard (1805–1891), rakouský generál, 424 Claudel Paul (1868–1955), francouzský básník, dramatik, esejista, 432 Cocteau Jean (1889–1963), francouzský básník, dramatik, prozaik, filmový režisér, malíř, 422, 453, 648 Colette (vl. jm. Sidonie­‑Gabrielle C.; 1873–1954), francouzská spisovatelka, 531 Corbière Tristan (1845–1875), francouzský básník, 354–356 Corot Jean­‑Baptiste Camille (1796–1875), francouzský malíř, 103 Čapek Josef (1887–1945), malíř, grafik, ilustrátor, scénograf, prozaik, dramatik, výtvarný kritik, 41–42, 67, 87, 129, 147, 184–185, 190, 249, 252, 393, 487, 533, 569, 628, viz Čapek Karel (1890–1938), prozaik, dramatik, překladatel, kritik, publicista, 20, 41–42, 67, 129, 147, 184–185, 190,

29.07.16 8:26


674 / 675

220, 236, 239, 248, 284, 354, 359, 393, 428, 528, 533, 540, 567, 569, 602, 628 Čapková Helena (provd. Koželuhová, pozd. Palivcová; 1886–1961), prozaička, sestra J. a K. Čapka, 129 Čebiš František Rudolf (1895–1961), vinař, 529, 548 Čech Svatopluk (1846–1908), básník, prozaik, 123, 322 Čermák Josef (nar. 1928), literární historik, editor, překladatel, v l. 1969–1977 šéfredaktor nakladatelství Odeon, 696 Černík Artuš (1900–1953), redaktor, novinář, filmový publicista, překladatel, básník, 58, 67, 241–243, 245, 450, 701 Černý Ladislav (1891–1975), violista, hudební pedagog, 156 Dalibor z Kozojed (?–1498), šlechtic, 47 Dante Alighieri (1265–1321), italský básník, 122, 545 David Bohuslav (1914–1985), primář vysokomýtské nemocnice, 371 Debussy Claude (1862–1918), francouzský skladatel, 370 Degas Edgar (1834–1917), francouzský malíř, grafik, sochař, 503 Despiau Charles (1874–1946), francouzský sochař, 519 Destinnová Ema (vl. jm. Emilie Kittlová; 1878–1930), operní pěvkyně, 551–553 Dietrich(ová) Marlene (1901–1992), americká herečka německého původu, 315, 412 Dillinger Petr (1899–1954), malíř, grafik, ilustrátor, 489, 492 Dilong Rudolf (1905–1986), slovenský kněz, františkán, básník, prozaik, 275–276 Diviš Alén (1900–1956), malíř, kreslíř, ilustrátor, 496–500 Dobiáš Václav (1909–1978), hudební skladatel, 156 Dobrovský Josef (1753–1829), katolický kněz, filolog, historik, editor, 392 Dokoupil Antonín (1887–1961), středoškolský profesor, dramatik, prozaik, básník, 55 Dominois Fuscien (1888–1938), francouzský profesor češtiny, 236 Dostojevskij Fjodor Michajlovič (1821–1881), ruský prozaik, publicista, kritik, 307, 310

djs_15.indd 675

Doubrava, malíř, 102 Drda Jan (1915–1970), prozaik, publicista, dramatik, 83–84, 89, 121 Držmíšková Věra (pseud.) viz Salivarová Zdena Duhamel Georges (1884–1966), francouzský prozaik, dramatik, básník, esejista, 242 Dürich Josef (1847–1927), politik, ekonom, beletrista, editor, dramatik, 284, 286 Duša Ferdiš (1888–1958), malíř, grafik, 473, 475–476, 478, 480 Dvořák Antonín (1841–1904), hudební skladatel, 119, 217–218, 370, 374, 404–405, 592, 594 Dvořák Arnošt (1881–1933), dramatik, divadelní kritik, 251 Dvořák Joachim (nar. 1966), nakladatel, editor, překladatel, 701, 712 Dvořák Karel (1893–1950), sochař, 83 Dyk Viktor (1877–1931), básník, prozaik, dramatik, publicista, politik, 43, 343, 354, 358–359, 408, 628 Ebertová Eva (v textu „slečna E.“; 1912–1951), milenka K. Teiga, 537–538 Effenberger Vratislav (1923–1986), básník, dramatik, teoretik umění, výtvarný kritik, surrealista, 534, 537 Eisner Pavel (1889–1958), jazykovědec, překladatel, básník, 491–492, 534 Eliáš Alois (1890–1942), generál, předseda protektorátní vlády, popraven za spojení s odbojem, 486 El­‑Registan (vl. jm. Gabriel Arkaděvič Urekljan; 1899–1945), arménský novinář a básník, spoluautor textu sovětské hymny, 83 Elsa, Seifertova známá z Kralup, 544–546 Engels Friedrich (1820–1895), německý politický filozof, 337 Entlicher Jindřich (1878–1926), středoškolský profesor, orientalista, 191, 306, 329 Erben Karel Jaromír (1811–1870), básník, folklorista, historik, 58, 111, 227, 447, 498, 515–516 Erenburg Ilja Grigorjevič (1891–1967), ruský prozaik, básník, 50, 72, 636 Fabianová Vlasta (1912–1991), herečka, 97

29.07.16 8:26


jmenný

rejstřík

Fargue Léon­‑Paul (1876–1947), francouzský básník, 238 Ferdinand I. Habsburský (1503–1564), římskoněmecký císař, 456 Feuerstein Bedřich (1892–1936), architekt, scénograf, malíř, esejista, 190–192 Fikar Ladislav (1920–1975), básník, divadelní kritik, vedoucí redaktor nakladatelství Čs. spisovatel, 341 Filla Emil (1882–1953), malíř, grafik, sochař, 402 Firt (Fürth) Julius (1897–1979), ředitel nakladatelství Fr. Borový, kulturní pracovník, exilový politik, 489 Fischer Otokar (1883–1938), germanista, literární a divadelní historik a kritik, překladatel, 256, 492, 502 Flotow Friedrich von (1812–1883), německý operní skladatel, 221, 365 Foerster Josef Bohuslav (1859–1951), hudební skladatel, 374, 420–421 Fojtík Jan (nar. 1928), tajemník ÚV KSČ, 696 Forbáth Imre viz Fuchs Emerich Fort Paul (1872–1960), francouzský básník, 124 Foujita Tsuguharu (1886–1968), japonsko­ ‑francouzský malíř, grafik, 141, 438 France Anatole (vl. jm. François­‑Anatole Thibault; 1844–1924), francouzský básník, prozaik, esejista, 57, 72, 112, 124 Frank Karl Hermann (1898–1946), sudetoněmecký nacistický politik, protektorátní ministr, popraven za válečné zločiny, 200, 491 František Josef I. (1830–1916), rakouský císař, 302 Frič Josef (1900–1973), básník, 185 Fromek Jan (1901–1966), nakladatel (Odeon), 377–378 Fuad I. (1868–1936), egyptský král v l. 1922–1936, 465–468 Fučík Julius (1903–1943), komunistický politik, redaktor, literární a divadelní kritik, 532 Fügner Jindřich (1822–1865), jeden ze spoluzakladatelů Sokola, 447 Fuchs Emerich (vl. jm. Imre Forbáth; 1898–1967), maďarský lékař, básník, 386–387 Funke Jaromír (1896–1945), umělecký fotograf, 701, 712

djs_15.indd 676

Fürth Julius viz Firt Julius Gavarni Paul (vl. jm. Sulpice­‑Guillaume Chevalier; 1804–1866), francouzský výtvarník, ilustrátor, karikaturista, kreslíř, 534 Gebauer Jan (1838–1907), profesor českého jazyka a literatury, 113 Gebauerová Marie (1869–1928), učitelka, prozaička, překladatelka, 113 Gellner František (1881–1914), básník, prozaik, publicista, 64, 188, 283, 330, 448 Gide André (1869–1951), francouzský prozaik, dramatik, esejista, 383 Gilly Dinh (1877–1940), operní pěvec, milenec E. Destinnové, 552 Girgal Otto (1886–1958), knihkupec, nakladatel, 345, 480, 534, 537 Glazarová Jarmila (1901–1977), prozaička, 121 Goethe Johann Wolfgang von (1749–1832), německý básník, prozaik, dramatik, politik, 363, 365, 368, 524 Goldhammer Jan (zv. Goldi; 1910–1990), vinárník, 82–89, 220, 390, 548 Goliath Otto, jičínský obchodník suknem, 425 Goll Yvan (Ivan; 1891–1950), francouzsko­ ‑německý básník, dramatik, esejista, 242, 438 Goll(ová) Claire (1890–1977), německo­ ‑francouzská spisovatelka a novinářka, manželka Y. Golla, 242 Gorovský Karel (vl. jm. K. Goliath; 1901–1985), komunistický publicista, politický činitel, 71 Gott Karel (nar. 1939), zpěvák, 653 Götz František (1894–1974), divadelní a literární kritik, dramatik, šéf činohry Národního divadla v Praze, 245 Götzová Joža (1898–1989), dramatička, básnířka, prozaička, překladatelka, 227 Grab Hugo (1872–1937), průmyslník, 120 Grahame Kenneth (1859–1932), skotský spisovatel literatury pro děti, 144 Gregor Vladimír (1902–?), student, iniciátor atentátu na K. Kramáře, 302–304, 306, 332 Gregor­‑Tajovský Jozef (1874–1940), slovenský prozaik, dramatik,

29.07.16 8:26


676 / 677

publicista a překladatel, příslušník ruských legií, 273 Grieg Edvard Hagerup (1843–1907), norský hudební skladatel, 374 Gris Juan (1887–1927), španělsko­ ‑francouzský malíř, představitel kubismu, 108 Grmelová Anna (1926–2000), grafička, knižní ilustrátorka, 708 Grosz George (1893–1959), německý výtvarník, karikaturista, 438 Grund Norbert (1717–1767), malíř, 249 Gutenberg Johannes (asi 1397–1468), vynálezce knihtisku, 352 Gutfreund Otto (1889–1927), sochař, 87 Halas František (1901–1949), básník, esejista, překladatel, 67–68, 76–77, 79–80, 91–93, 98, 121, 130, 192, 235, 242–246, 251, 277–278, 280–281, 294, 303, 358, 389–390, 392, 403–404, 415, 473–474, 487–489, 491–492, 520, 526, 532–533, 592, 594, 694, 701, 712 Halasová Libuše (zv. Buňka, roz. Rejlová; 1909–1958), historička umění, manželka F. Halase, 76, 277–278, 281 Hálek Vítězslav (1835–1874), básník, prozaik, dramatik, literární a divadelní kritik, 143, 214, 292, 655 Halsbach Josef (Joe; 1898–1955), armádní důstojník, manžel E. Destinnové, 552 Hampl František (1901–1977), básník, prozaik (mj. autor knihy Dobrodružství Jaroslava Seiferta), redaktor, 160–161, 630–631 Händel Georg Friedrich (1685–1759), německý hudební skladatel, 405 Hásková Zdenka (provd. Dyková; 1878–1946), novinářka, spisovatelka, překladatelka, 408 Hašek Jaroslav (1883–1923), prozaik, novinář, publicista, 325–326 Havel Rudolf (1911–1993), literární historik, bibliograf, textolog, překladatel, 696–698, 700, 705–707 Havel Václav (1936–2011), spisovatel, dramatik, publicista, čs. a český prezident, 709 Havlíček Josef (1899–1961), architekt, malíř, 192, 236, 452

djs_15.indd 677

Havlíček Borovský Karel (1821–1856), básník, novinář, prozaik, 340, 365, 372–373, 447 Heine Heinrich (1797–1856), německý prozaik, básník, esejista, 72, 425, 502 Heinz Ludvík, pražský hodinář, 317 Hejda Bedřich (1901–1974), docent patologie a terapie vnitřních nemocí, 293 Henner Kamil (1895–1967), profesor neurologie, 60, 249 Herben Jan (1857–1936), prozaik, novinář, historik, 231 Herodes Veliký (asi 73 – 4 př. n. l.), judský král, 19, 601 Herrmann Ignát (1854–1935), prozaik, publicista, divadelní kritik, 437–438 Heydrich Reinhard (1904–1942), německý nacistický politik, říšský protektor v Čechách a na Moravě, 491–492 Heyduk Josef (1904–1994), prozaik, překladatel, dramatik, 75 Heythum Antonín (1901–1954), scénograf, architekt, 277 Hilbert Jaroslav (1871–1936), dramatik, prozaik, divadelní kritik, publicista, 77 Hilčr Jindřich (1921–2003), básník, autor děl pro děti, 708 Hilšer Theodor (1866–1930), malíř, 52, 638 Himmler Heinrich (1900–1945), německý nacistický politik, 491 Hindemith Paul (1895–1963), německý hudební skladatel, 220 Hirsch Ferdinand, pražský obchodník oděvy, 193 Hirschberg, košerák, 620 Hitler Adolf (1889–1945), německý nacistický politik, v l. 1933–1945 německý kancléř, 115, 281, 322, 405, 526 Hlaváček Karel (1874–1898), básník, výtvarník, výtvarný kritik, 54, 268 Hlavsa Oldřich (1909–1995), knižní grafik, 696, 700, 702, 712 Hodgkiss, manžel M. Hodgkissové, 120 Hodgkiss(ová) Marta (roz. Hušáková), učitelka na dívčí koleji, manželka dr. Hodgkisse, 120 Hoffmann Karel (1872–1936), houslista, zakladatel Českého kvarteta, 533

29.07.16 8:26


jmenný

rejstřík

Hoffmeister Adolf (1902–1973), malíř, karikaturista, prozaik, básník, dramatik, 185, 269, 497–498, 712 Hofman Vlastislav (1884–1964), malíř, architekt, scénograf, teoretik architektury, 41, 184, 628 Holan Vladimír (1905–1980), básník, překladatel, 79, 82, 89, 91, 153, 237, 358, 389–390, 392–394, 488, 491, 498, 533, 557 Holý Jiří (nar. 1953), literární vědec, 697 Honegger Arthur (1892–1955), švýcarský hudební skladatel, 220 Honzík Karel (1900–1966), architekt, 185, 192, 236, 452 Honzl Jindřich (1894–1953), režisér, divadelní teoretik a kritik, 377 Hoop Augustin von (1899–1946), redaktor, vedoucí kulturního oddělení protektorátního ministerstva lidové osvěty, 486–487, 489–491 Hora Josef (1891–1945), básník, prozaik, literární kritik, překladatel, publicista, 15–16, 55, 58, 64, 69, 79, 125, 144, 147, 189, 192, 227–228, 235, 237, 239, 245, 269–270, 272, 274–276, 288–289, 293–294, 306, 354, 358–362, 393, 404, 409, 428, 451, 465, 474, 487–488, 491, 526, 533–534, 592, 694 Horký Karel (1879–1965), novinář, redaktor, prozaik, básník, 282–286 Horová Zdena (1893–1969), manželka J. Hory, 288 Hořec Jaromír (vl. jm. J. Halbhuber; 1921–2009), novinář, prozaik, básník, 463, 709–710 Hořejší Jindřich (1886–1941), básník, překladatel, dramatik, 192, 266, 293–294, 354–357, 360, 451–452, 592, 701, 712 Hostomská Anna (1907–1995), redaktorka, popularizátorka hudby, překladatelka, 220–221 Hošek Jaroslav, architekt, 370–374 Hrdličkovi, rodina, 447 Hron, opisovač jedné z verzí Všech krás světa, 705 Hron Petr (nar. 1949), fotograf, 712 Hrubín František (1910–1971), básník, dramatik, prozaik, 234, 287–291, 345,

djs_15.indd 678

372, 396, 487, 505, 564, 583, 592, 613, 694, 701 Hubička (1852–?), loutkář, 18, 562, 600 Hubičková, manželka loutkáře Hubičky, 18, 563, 600 Hübnerová Marie (1865–1931), divadelní herečka, 227 Hugo Victor (1802–1885), francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista, 72 Hůlka Jaroslav (1899–1924), železniční úředník, prozaik, 72 Humilitas, řádová sestra, 372 Hus Jan (asi 1371–1415), teolog, kazatel, rektor pražské univerzity, církevní reformátor, 17–18, 231, 562, 566, 599, 601 Hušáková Marta viz Hodgkiss(ová) Marta Huysmans Joris­‑Karl (1848–1907), francouzský básník, prozaik, 86 Hybeš Josef (1850–1921), sociálnědemokratický politik a novinář, zakladatel brněnského deníku Rovnost, 245 Hynais Vojtěch (1854–1925), malíř, grafik, autor opony Národního divadla, 581–582, 634 Hynek Alois (1842–1909), nakladatel, 329 Hýsek Miloslav (1885–1957), literární historik a kritik, 447 Chagall Marc (1887–1985), francouzský malíř, sochař, básník, 108 Chaloupka Josef (1898–1930), básník, dramatik, 241–242 Chalupa Dalibor (1900–1983), učitel, redaktor, básník, 55, 241 Chalupný Emanuel (1879–1958), sociolog, 345 Chaplin Charles (1889–1977), britský filmový herec a režisér, 50, 636 Chlebnikov Velemir (vl. jm. Viktor Vladimirovič Ch.; 1885–1922), ruský básník, 377 Chlumecký Bohumil, úředník, bibliofil, 116–124, 126–127 Chlumecký Václav, sazeč, 116 Chlumská Milena, nakladatelská redaktorka, 702, 704 Chlupáč Miloslav (1920–2008), sochař, malíř, 518

29.07.16 8:26


678 / 679

Chopin Fryderyk (1810–1849), polský hudební skladatel, pianista, 405 Chramostová Vlasta (nar. 1926), herečka, 666, 697, 709, 711 Chuchro Josef (1931–2009), violoncellista, hudební pedagog, 156 Idi Amin (asi 1925–2003), ugandský diktátor, 199 Iuvenalis Decimus Iunius (asi 67 – asi 127), římský spisovatel, básník, satirik, 15, 592 Izabela z Valois (1313–1383), bourbonská vévodkyně, 210 Jacob Max (1876–1944), francouzský básník, prozaik, malíř, 453 Jakobson Roman Osipovič (1896–1982), ruský lingvista, literární teoretik, v l. 1921–1939 působící v Československu, 375–382 Jakobsonová Soňa, manželka R. Jakobsona, 380 sv. Jan Nepomucký (asi 1340–1393), generální vikář pražského arcibiskupa, 231 Janáček Leoš (1854–1928), hudební skladatel, 85, 220, 394, 453 Janáček Pavel (nar. 1968), literární vědec, 699 Janatovy, Seifertovy kralupské kamarádky z dětství, 417 Jankovič Milan (nar. 1929), literární historik, 700 Janouch František (nar. 1931), jaderný fyzik, disident, zakladatel Nadace Charty 77, 695 Jansa Václav (1859–1913), malíř, ilustrátor, 52, 638 Jeans James Hopwood (1877–1946), britský fyzik, astronom, matematik, 383 Jeffers Robinson (1887–1962), americký básník, 111 Jelínek Bohdan (1851–1874), básník, 54 Jelínek Hanuš (1878–1944), básník, překladatel, literární a divadelní kritik, 274, 355, 358, 550 Jelínek Jaroslav (1882–1946), redaktor, 255–256 Jelínek Jiří (1901–1941), malíř, knižní grafik, ilustrátor, 187 Jeníček Rudolf (v textu „R. J.“; 1869–1939), státní úředník, hudební kritik, 414, 416

djs_15.indd 679

Jeřábek Čestmír (1893–1981), prozaik, dramatik, kritik, 241 Jeřábek Josef (1877–1957), pedagog, matematik, přítel Z. Nejedlého, 247, 255 Jesenin Sergej Alexandrovič (1895–1925), ruský básník, 377 Jesenská Milena (1896–1944), novinářka, redaktorka, publicistka, překladatelka, 184, 530 Jesenský Janko (1874–1945), slovenský básník, 273 Ježek Jaroslav (1906–1942), skladatel, dirigent orchestru Osvobozeného divadla, klavírista, 429 Ježíš Kristus (asi 4 př. n. l. – asi 33), zakladatel křesťanství, 19, 32, 512, 534 Jílovský Rudolf (vl. jm. R. Klein; 1890–1954), nakladatelský redaktor, kabaretiér, herec, zpěvák, 489 Jirásek Alois (1851–1930), prozaik, dramatik, 146, 150 Jirásková Marie (nar. 1938), literární historička, editorka, bibliografka, 695, 697, 699, 701 Jirát Vojtěch (1902–1945), literární historik a kritik, germanista, překladatel, 492 Jireček Hermenegild (1827–1909), právní historik, 370, 372 Jirečková Noemi (1874–1963), koncertní pianistka, hudební pedagožka, 370–374 Jirman Josef (1864–1928), knihkupec, 330 Jirout Alois (1899–1969), knižní výtvarník, 222–224, 657–659, 701 Jiroutová Ludmila (1901–1972), knižní výtvarnice, 223–224, 659, 701 John Jaromír (vl. jm. Bohumil Markalous; 1882–1952), prozaik, estetik, výtvarný kritik, publicista, 72, 118, 145, 281, 504, 610 Jonáš Vratislav (1899–1968), internista, 387 Jungmann Josef (1773–1847), filolog, lexikograf, literární historik, překladatel, 358 Jungová Olga (v textu „paní O.“; nar. 1929), herečka, tanečnice, milenka V. Nezvala, matka jeho syna Roberta, 386 Junková Eliška (1900–1994), automobilová závodnice, 82

29.07.16 8:26


jmenný

rejstřík

Justl Vladimír (1928–2010), literární a divadelní historik a kritik, umělecký vedoucí poetické kavárny Viola, nakladatelský redaktor (Odeon), editor, 697 Juvenalis Decimus Junius viz Iuvenalis Decimus Iunius K., vysokomýtská studentka 370 Kadlec Svatopluk (1898–1971), básník, překladatel z francouzštiny, dramatik, člen Literární skupiny, 120, 134 Kafka Franz (1883–1924), prozaik, 45, 577, 623 Kácha Michael (1874–1940), dělnický novinář, redaktor, vydavatel, 128, 303, 330–331 Kainar Josef (1917–1971), básník, dramatik, překladatel, 505 Kalašová Lenka (?–1977), hospodyně F. X. Šaldy, 343, 345, 506 Kalista Zdeněk (1900–1982), historik, básník, prozaik a esejista, literární kritik, překladatel, 55, 72 Kalvín Jan (1509–1564), francouzský církevní reformátor, 80 Kamenář Jan (1875–1952), středoškolský profesor, 55 Kamila N., raná Seifertova láska, 206–207 Kamila V., vnučka Seifertovy lásky z mládí, 209–210 Kandinskij Vasilij (1866–1944), ruský malíř, grafik, teoretik výtvarného umění, 108 Karel IV. (1316–1378), český a německý král, římský císař, 45, 147, 149, 167, 210, 577, 580, 623, 626 Karel V. (1338–1380), francouzský král, 210 Kárník Vít, básník, 301–302, 304–306 Kars Jiří (vl. jm. J. Karpeles; 1880–1945), malíř, 216 Kašík Antonín (1876–1916), středoškolský učitel, 31, 231–232 Kersch Mojžíš, pražský zlatník, 204 Khás Ladislav (1905–1976), novinář, fejetonista, 82, 482 Kirschner Zdeněk (nar. 1928), literární historik, publicista, překladatel, 700 Kisling Moïse (1891–1953), francouzsko­ ‑polský malíř, 438 Kleopatra VII. (69–30 př. n. l.), egyptská královna, 467

djs_15.indd 680

Klika Břetislav Maria (1884–1958), nakladatel, pracovník Památníku národního písemnictví, 274, 501–504 Klíma Ladislav (1878–1928), filozof, prozaik, dramatik, 245, 251 Klimovič Rudolf (1917–1990), grafik, ilustrátor, 696 Kludský Karel (1864–1927), zakladatel cirkusu, drezér, 385 Kmentová Eva (1928–1980), sochařka, 518 Knüpfer Beneš (1844–1910), malíř, ilustrátor, 193 Knytl Jaroslav (1891–1970), bibliofil, sběratel, 132 Kober Ignác Leopold (1825–1866), nakladatel, editor, 133, 432 Kodíček Josef (1892–1954), básník, dramatik, divadelní, literární a výtvarný kritik, 239 Kohout Eduard (1889–1976), divadelní herec, 97 Kolář Jiří (1914–2002), básník, prozaik, výtvarník, 695, 712 Kollár Ján (1793–1852), evangelický kněz, básník, lingvista, historik, 490 Kolman, majitel žižkovského lahůdkářství, 263–265, 267 Kolman Cassius Jaroslav (vl. jm. J. Kolman; 1883–1951), básník, prozaik, dramatik, novinář, 491 Komárek Vladimír (1928–2002), malíř, grafik, ilustrátor, 708 Konrád Karel (1899–1971), prozaik, novinář, 89, 354, 357, 403, 505–506, 592, 701 Kopřiva Karel, přítel J. Cibulky, 84–85 Kopta Josef (1894–1962), prozaik, básník, dramatik, publicista, 43, 274 Kopta Petr (1927–1983), prozaik, překladatel, básník, dramatik, 345 Koptová Jiřina (roz. Šnajberková), manželka J. Kopty, 274, 550 Körber Čeněk (1875–1951), novinář, redaktor, 303, 701 Kornalík ml. František, chovatel zmijí, 154–158 Kornalík st. František, chovatel zmijí, 154–158 Kornalíková, chovatelka zmijí, 154–158 Kosmas (asi 1045–1125), katolický kněz, děkan pražské kapituly, kronikář, 151

29.07.16 8:26


6 8 0 / 6 81

Kostka Vilém, protektorátní úředník ministerstva lidové osvěty, 486–492 Kostra Ján (1910–1975), slovenský básník, redaktor, překladatel, 273 Kovář, koňský řezník, 265 Kraemer Uwe (nar. 1937), německý hudebník, učitel hudby, 89 Kramář Karel (1860–1937), politik, před 1. světovou válkou vůdčí osobnost mladočeské strany, po válce strany národnědemokratické, 299, 304–306, 331–332 Krásnohorská Eliška (1847–1926), básnířka, libretistka, prozaička, překladatelka, publicistka, organizátorka ženského hnutí, 454 Kratina František, kralupský klempíř, 30 Krčín z Jelčan a Sedlčan Jakub (asi 1535–1604), zakladatel českého rybníkářství, 552 Krejcar Jaromír (1895–1950), architekt, 140, 185, 452, 456–457 Krejčí František Václav (1867–1941), literární a divadelní kritik, historik, prozaik, dramatik, novinář, 414 Krejčí Jiří (1899–1977), malíř, ilustrátor, výtvarný kritik, 414 Kremlička Rudolf (1886–1932), malíř, grafik, ilustrátor, 39, 41–42, 249–250 Kristofori Jan (1931–2004), malíř, ilustrátor, grafik, 710, 712 Krössing Adolf (1848–1933), operní pěvec, 41 Křička Petr (1884–1949), básník, překladatel, prozaik, 274 Křížek Karel (1884–1971), regionální kulturní organizátor, 160–161, 163, 630–633 Křupka Václav (nar. 1929), bibliofil, vydavatel Seifertových textů, 708 Křupková Věra (nar. 1942), bibliofilka, vydavatelka Seifertových textů, 708 Kuba Ludvík (1863–1956), malíř, hudebník, folklorista, 95, 97 Kubelík Rafael (1914–1996), dirigent, hudební skladatel, 85 Kubín Josef Štefan (1864–1965), prozaik, pohádkář, folklorista, 455 Kubová Olga (roz. Joujová), manželka L. Kuby, 96 Kundera Milan (nar. 1929), prozaik, básník, esejista, 296

djs_15.indd 681

Kupka František (1871–1957), malíř, grafik, ilustrátor, 224 Kurz Petr, žižkovský kaplan, 338, 340 Lancaster Burton (1913–1994), americký filmový herec a producent, 315 Landová­‑Štychová Luisa (vl. jm. Aloisie Vorlíčková; 1885–1969), novinářka, komunistická politička, 303, 331 Langer Karel (1878–1947), malíř, 305, 700 Laurin Arne (vl. jm. Arnošt Lustig; 1889–1945), novinář, publicista, 294 Le Corbusier (vl. jm. Charles Edouard Jeanneret; 1887–1965), francouzský architekt švýcarského původu, 455 Leger Karel (1859–1934), básník, prozaik, dramatik, 406 Lenclos Ninon de (1620–1705), francouzská spisovatelka, 412 Lenin Vladimir Iljič (vl. jm. V. I. Uljanov; 1870–1924), ruský politik, revolucionář, vůdce bolševiků, 25–26, 56, 606 Leonardo da Vinci (1452–1519), italský malíř, sochař, architekt, vědec, 512–513 Lešehrad Emanuel (1877–1955), básník, prozaik, dramatik, kritik, překladatel, 67, 344–345 Levetzow Ulrike von (1804–1899), pozdní přítelkyně J. W. Goetha, 368 Liebscher Adolf (1857–1919), ilustrátor, malíř, 104, 340 Lichtenberg Georg Christoph (1742–1799), německý spisovatel, přírodovědec, 226 Lincoln Abraham (1809–1865), americký prezident, 460 Lindt August, majitel továrny na pštrosí pera a umělé květiny, 204 Liszt Ferenc (1811–1886), maďarský klavírista, hudební skladatel, 374, 405 Liška Emanuel (1852–1903), malíř, ilustrátor, 103 London Jack (1876–1916), americký spisovatel, 72 Lorenz Jindřich (1854–1935), nakladatel, 32 Löw ben Becalel Jehúdá (asi 1525–1609), rabín, 181 Lucemburkové (rod), 147 Lukáč Emil Boleslav (1900–1979), slovenský básník, překladatel, redaktor, 275–276 Lukeš Václav, jičínský cukrář, 419

29.07.16 8:26


jmenný

rejstřík

Lukešová, cukrářka, manželka V. Lukeše, 419 Lvova (Lvovová), Alexandra Gavrilovna (zv. Šura, pozd. provd. Věrná; 1896–1965), druhá žena J. Haška, 325–326 M., malíř, Seifertův přítel 422 Mahen Jiří (vl. jm. Antonín Vančura; 1882–1939), básník, dramatik, prozaik, esejista, teatrolog, knihovník, 67–68, 138–139, 243–244, 330, 416 Mahenová Karla (1896–1991), manželka J. Mahena, 68 Mach Josef (1883–1951), básník, prozaik, publicista, 227 Mácha Karel Hynek (1810–1836), básník, prozaik, dramatik, představitel romantismu, 32, 54, 60–62, 78, 128–129, 133, 205–206, 247, 287–288, 292, 352, 432, 526, 549, 570, 619, 647, 661–662, 703 Machar Josef Svatopluk (1864–1942), básník, prozaik, publicista, 231, 255, 494 Maillol Aristide (1861–1944), francouzský sochař a malíř katalánského původu, 519 Majakovskij Vladimir Vladimirovič (1893–1930), ruský básník, dramatik, prozaik, 377 Majer Alois, otčím M. Majerové, 407 Majer Karel (1919–1986), vydavatel bibliofilií, 708 Majerová Marie (vl. jm. M. Bartošová; 1882–1967), prozaička, novinářka, publicistka, 54, 64, 121, 273–274, 302, 330, 407–410 Malejovský Josef (1914–2003), sochař, 518 Malevič Kazimir Severinovič (1878–1935), ruský malíř, výtvarný teoretik, zakladatel abstraktního umění, 50, 236, 636, 639 Malířová Helena (1877–1940), prozaička, básnířka, dramatička, publicistka, 63, 65, 407, 409, 411, 522 Malraux André (1901–1976), francouzský spisovatel, politik, 666 Mandlová Adina (1910–1991), filmová a divadelní herečka, 279 Mánes Josef (1820–1871), malíř, 146, 249, 407, 447

djs_15.indd 682

Mann Thomas (1875–1955), německý prozaik, esejista, 67 Marek Hugo, úředník, bývalý důstojník, 142 Marek Josef Richard (1883–1951), středoškolský učitel, grafik, výtvarný kritik, redaktor, překladatel, 39 Marie Elekta od Ježíše (1605–1663), členka řádu bosých karmelitánek, 259–260 Marinetti Filippo Tommaso (1876–1944), italský básník, prozaik, dramatik, teoretik futurismu, 51, 453–454, 637 Markalous Evžen (1906–1971), internista, neurolog, syn J. Johna, 281 Marold Luděk (1865–1898), malíř, grafik, kreslíř, ilustrátor, 50–51, 636–637 Martinek František, katolický kněz, 389–394 Martinů Bohuslav (1890–1959), hudební skladatel, 220 Marvánek Otakar (1884–1921), malíř, 41 Marx Karl (1818–1883), filozof, ekonom, politik, publicista, 302, 337 Mařánek Jiří (1891–1959), prozaik, libretista, 45–46, 120, 577–578, 623–624 Masaryk Tomáš Garrigue (1850–1937), filozof, sociolog, politik, první čs. prezident, 63, 147, 284, 286, 294 Masefield John (1878–1967), anglický spisovatel, básník, 118, 120 Mašek František (1790–1862), malíř, 247 Mašek Vincenc, polygraf, 482–485 Mašková L., přispěvatelka na obnovu Maroldova panoramatu, 53, 638 Matějček Antonín (1889–1950), historik umění, 256 Mathesius Bohumil (1888–1952), literární vědec, básník, překladatel, 121, 227–228, 533 Mathesius Vilém (1882–1945), jazykovědec, literární historik, anglista, 378 Matisse Henri (1869–1954), francouzský malíř, grafik, sochař, 108 Matuška Waldemar (1932–2009), zpěvák, herec, 653 Maupassant Guy de (1850–1893), francouzský spisovatel, dramatik, novinář, 408, 528, 648 Maurois André (vl. jm. Émile Herzog; 1885–1967), francouzský romanopisec, esejista, historik, kritik, publicista, 39

29.07.16 8:26


682 /683

May Karl (1842–1912), německý spisovatel, 196 Medek Ivan (1925–2010), novinář, hudební publicista, teoretik a kritik, 475 Medek Mikuláš (1926–1974), malíř, grafik, 475, 534 Medek Rudolf (1890–1940), prozaik, dramatik, legionář, generál, ředitel Památníku osvobození na pražském Vítkově, 473–475 Medková Eva (1895–1953), básnířka, beletristka, manželka R. Medka, 474–475 Mikule Vladimír (1922–2010), vlastivědný, kulturní a osvětový pracovník, bibliofil, sběratel, 708 Milhaud Darius (1892–1974), francouzský hudební skladatel, 220 Minařík Stanislav (1884–1944), nakladatel, překladatel, 450 Mlčoch Zdeněk (1921–1995), ilustrátor, grafik, 708 Molière (vl. jm. Jean­‑Baptiste Poquelin; 1622–1673), francouzský dramatik, herec, divadelní ředitel, 408 Monet Claude (1840–1926), francouzský impresionistický malíř, 474 Moravius V. (pseud.), publicista v exilovém periodiku Západ, 698 Morstadt Vincenc (1802–1875), malíř, 350, 455 Mozart Wolfgang Amadeus (1756–1791), rakouský hudební skladatel, 88–89, 92, 217, 220–221, 361 Mrštík Vilém (1863–1912), prozaik, dramatik, literární kritik, překladatel, 405 Müller Jiří (nar. 1943), vydavatel, disident, politik, 710 Munzarová Barbora, knižní grafička, 695 Murillo Bartolomé Esteban (1617–1682), španělský malíř, 100, 102, 104, 106–108 Muzika František (1900–1974), malíř, typograf, scénograf, 83, 89, 192, 538, 701 Myslbek Josef Václav (1848–1922), sochař, 61, 570, 619, 662–663 N., Seifertův přítel 67 Napoleon I. (vl. jm. Napoleon Bonaparte; 1769–1821), francouzský císař, vojevůdce, 467

djs_15.indd 683

Náprstek Vojta (1826–1894), vlastenec, národopisec, mecenáš, 443–444 Náprstková Anna (1788–1873), podnikatelka, filantropka, matka V. Náprstka, 443 Naske František (1884–1959), malíř, ilustrátor, 407 Nasková Růžena (1884–1960), herečka, 407 Navrátil Josef Matěj (1798–1865), malíř, ilustrátor, dekoratér, 249 Nebeský Václav Bolemír (1818–1882), básník, redaktor, překladatel, 90, 494 Nečas Jaromír (1888–1945), sociálnědemokratický politik, národohospodář, publicista, poslanec, ministr, 482, 484 Nečásek František (1913–1968), redaktor, politický pracovník, v l. 1959–1968 ředitel nakladatelství Odeon (dříve SNKLHU), 235 Nečásek Svatopluk, úředník ministerstva zahraničí, 466–468 Nečasová Marie (1888–1942), středoškolská profesorka, manželka J. Nečase, 484 Nečasová Věra (1924–1943), dcera M. a J. Nečasových, 484 Nedbal Oskar (1874–1930), hudební skladatel, dirigent, 414, 416, 501 Nejedlý Zdeněk (1878–1962), muzikolog, historik, politik, od r. 1945 komunistický ministr, od r. 1952 prezident ČSAV, 55, 247, 255–256, 451 Němcová Božena (1820–1862), prozaička, 129, 131, 214, 443, 489 Němec František (1902–1963), básník, prozaik, soudničkář, Seifertův přítel ze studentských let, 64, 283, 300–301, 304, 330, 448–450, 668–669 Nero Claudius Caesar (37–68), římský císař, 408 Neruda Jan (1834–1891), novinář, básník, prozaik, kritik, dramatik, 45, 62–63, 131–133, 148, 169–170, 238, 258, 284, 292, 360, 465, 524, 558, 623, 626 Nerval Gérard de (vl. jm. G. Labrunie; 1808–1855), francouzský básník, prozaik, dramatik, 158 Nešvera Josef (1842–1914), hudební skladatel a pedagog, 220

29.07.16 8:26


jmenný

rejstřík

Neumann Stanislav Kostka (1875–1947), básník, kritik, prozaik, publicista, 67, 69, 72–74, 129, 184, 196, 237, 241–243, 265–268, 271–272, 283, 301, 303–304, 329–332, 403, 409, 428–429, 448, 450, 462, 523, 534, 701 Neumannová Kamila (1874–1956), nakladatelka, překladatelka, první manželka S. K. Neumanna, 39, 330 Neumannová Soňa (1905–1971), herečka, dcera S. K. Neumanna, 330, 332 Nexø Martin Andersen (1869–1954), dánský prozaik, 72 Nezval Robert (1954–1971), básník, herec, syn V. Nezvala, 386, 388 Nezval Vítězslav (1900–1958), básník, prozaik, překladatel, dramatik, iniciátor české surrealistické skupiny, 51, 58, 69, 77, 82, 89–90, 95, 121, 141, 181–182, 186–187, 191–192, 219–220, 234, 239, 248, 257, 279, 287, 296, 298, 355–356, 362, 372, 379–381, 383–388, 390, 392, 394, 438–439, 452–453, 465–466, 487–488, 491, 493–494, 531–532, 534, 592, 636, 712 Nezvalová Františka (zv. Fáfinka, roz. Řepová; 1905–1970), manželka V. Nezvala, 387 Niederle Bohuslav (1907–2000), chirurg, 387 Nostic Bedřich Jan (1762–1819), šlechtic, 392 Novák Bohumil (1908–1992), redaktor, básník, prozaik, literární kritik, 75, 487–488, 490, 492 Novák Vladimír (nar. 1931), nakladatelský redaktor, šéfredaktor nakladatelství Čs. spisovatel v l. 1990–1992, 699 Novomeský Ladislav (též Laco N.; 1904–1976), slovenský básník, esejista, publicista, 273 Novotný Antonín (1891–1978), historik, 259 Nový Karel (vl. jm. K. Novák; 1890–1980), prozaik, publicista, 147–148, 432, 525 Nový Oldřich (1899–1983), herec, režisér, divadelní ředitel, 24, 574, 605 Obzina František (1871–1927), knihtiskař, nakladatel, básník, 352 Olbracht Ivan (vl. jm. Kamil Zeman; 1882–1952), prozaik, publicista, 64, 272, 409, 520, 522–525

djs_15.indd 684

Olbrachtová Jaroslava (Slávinka, roz. Kellerová), manželka I. Olbrachta, 524–525 Oldřich (?–1034), český kníže, 100, 102 Ondříček František (1857–1922), houslista, hudební pedagog a skladatel, 374 Onufrijev Jevgenij Petrovič (1884–1967), delegát na pražské konferenci bolševiků v r. 1912, 25, 606 Orten Jiří (vl. jm. J. Ohrenstein; 1919–1941), básník, 54, 492 Otto Jan (1841–1916), nakladatel, knihkupec, 612 Ovidius Naso Publius (43 př. n. l. – asi 18 n. l.), římský básník, 65 Pacovský Emil (1879–1948), malíř, výtvarný kritik, vydavatel revue Veraikon, 87 Palacký František (1798–1876), historik, politik, organizátor veřejného života, 146, 150 Palivcová Nisette (provd. Stravinská), dcera J. Palivce, 129–130 Palivec Josef (1886–1975), básník, esejista, překladatel, 67, 75–81, 129–130, 277, 279, 533, 665, 701 Palivec Václav (1882–1964), podnikatel, velkostatkář, bratr J. Palivce, 129 Panenka Jan (1922–1999), klavírista, 156 Parmová Mahulena, Seifertova přítelkyně, 389 Pasternak Boris Leonidovič (1890–1960), ruský básník, prozaik, 377 Patera František (1871–1947), vrchní v kavárně Union, 188 Patočka Jan (1907–1977), filozof, překladatel, 693 Paukert Jan (1888–1972), podnikatel, zakladatel pražského lahůdkářství, 245–246, 353, 473–475, 478, 480 Pavel, student z Vinohrad, 302 sv. Pavel (asi 10 – asi 67), apoštol, 286 Pavlíček František (1923–2004), prozaik, dramatik, scenárista, překladatel, dramaturg, 710 Pečírka Jaromír (1891–1966), docent všeobecných dějin umění, výtvarný kritik, kurátor, 519 Pekárek Josef Václav (1873–1930), medailér, sochař, 347 Pekař Josef (1870–1937), historik, 189

29.07.16 8:26


684/685

Pelc Antonín (1895–1967), malíř, karikaturista, ilustrátor, 497 Peroutka Ferdinand (1895–1978), novinář, publicista, prozaik, dramatik, 239 Perret Auguste (1874–1954), francouzský architekt, urbanista, 51, 181, 636 Petr Václav (1897–1978), nakladatel, 352–353, 473 Petr Žitavský (?–1339), zbraslavský opat, historik, letopisec, 147 Petránek František, anarchista, redaktor, 304 Petránková Bakunina Satanela, dcera F. Petránka, 304 Petrbok Jaroslav M. (1881–1960), geolog, paleontolog, cestovatel, přírodovědec, 440 Philippe Charles­‑Louis (1874–1909), francouzský spisovatel, 445 Picasso Pablo (1881–1973), španělský malíř, sochař, grafik, 108, 186, 376, 453 Piepenhagen August Bedřich (1791–1868), malíř, 249 Pilař Jan (1917–1996), básník, překladatel, šéfredaktor Literárních novin, ředitel nakladatelství Čs. spisovatel, 698 Pinkas Soběslav Hyppolyt (1827–1901), malíř, ilustrátor, 249 Pírko Jiří (nar. 1971), fotograf, 712 Pistorius Luboš (1924–1997), režisér, dramaturg, překladatel, 697 Píša Antonín Matěj (1902–1966), literární a divadelní kritik, básník, editor Seifertova díla, 54, 66, 72, 239, 255–256, 310–311, 347–350, 404, 409–410, 413–414, 416, 532, 592, 594, 694, 701 Píša Arnošt (1965–1950), knihkupec, nakladatel, 242–243 Píšová Marie (1904–1983), germanistka, editorka, manželka A. M. Píši, 66, 347, 409, 416 Placák Bedřich (1914–1993), vojenský lékař, chirurg, 693 Plachý Jiří (1899–1952), divadelní a filmový herec, 279 Plicka Karel (1894–1987), filmový režisér, hudebník, scenárista, fotograf, národopisec, 145–146 Plinius Caecilius Secundus Gaius (asi 61 – asi 112), římský spisovatel, právník, 568, 614

djs_15.indd 685

Poe Edgar Allan (1809–1849), americký básník, prozaik, esejista, 355 Poláček Karel (1892–1945), novinář, prozaik, humorista, překladatel, 487–488 Polák Karel (1903–1956), literární kritik a historik, 414 Polan Bohumil (vl. jm. B. Čuřín; 1887–1971), básník, esejista, divadelní a literární kritik, 130, 330, 403–404, 406, 505, 592, 594 Pomiane Édouard de (vl. jm. Édouard Alexandre Pozerski; 1875–1964), francouzský lékař, biolog, autor kuchařek, 515 Pommeret Léon, francouzský knihkupec působící v Praze, 344 Poničanová Beta (Alžbeta; 1908–1987), slovenská herečka, 275 Porten(ová) Henny (1890–1960), německá filmová herečka, 34 Poznerová Ela (vl. jm. Eliška P.; 1906–1991), divadelní a filmová herečka, 83 Pražák Albert (1880–1956), literární historik, 526–529 Preiss Jaroslav (1870–1946), národohospodář, bankéř, ředitel Živnostenské banky, politik, 129 Procházka Arnošt (1869–1925), básník, esejista, literární, divadelní a výtvarný kritik a estetik, 128–129, 268, 330 Procházka Karel (1865–1945), katolický kněz, kulturní historik, národopisec, numismatik, 340 Proust Marcel (1871–1922), francouzský prozaik, kritik, esejista, 217 Puccini Giacomo (1858–1924), italský operní skladatel, 553 Pujmanová Marie (roz. Hennerová; 1893–1958), prozaička, básnířka, literární a divadelní kritička, 249, 386–388 Puškin Alexandr Sergejevič (1799–1837), ruský básník, prozaik, dramatik, 377 Racenberg Efim (nar. 1927), lékař, 525 Rada Vlastimil (1895–1962), malíř, grafik, ilustrátor, 487–488 Raffael (1483–1520), italský malíř, 100, 102 Rakovec Oldřich (1913–1983), fotograf, 702–705, 711, 712

29.07.16 8:26


jmenný

rejstřík

Rambousek Jiří (nar. 1927), literární vědec, bohemista, překladatel, 272 Rameš, Seifertův známý ze Žižkova, 128 Rašek Karel (1861–1918), malíř, kreslíř, ilustrátor, 52, 638 Raymond Antonín (1888–1976), architekt, 191 Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1606–1669), nizozemský malíř, 87 Renard Jules (1864–1910), francouzský básník, 666 Resler Kamill (1893–1961), advokát, bibliofil, publicista, editor, 303 Reverdy Pierre (1889–1960), francouzský spisovatel, básník, 242, 453 Rictus Jehan (vl. jm. Gabriel Randon; 1867–1933), francouzský básník, prozaik, dramatik, 355 Richepin Jean (1849–1926), francouzský básník, prozaik, dramatik, 72 Rimbaud Arthur (1854–1891), francouzský básník, prozaik, 324, 326 Risler Édouard (1873–1929), francouzský klavírista, 374 Rolland Romain (1866–1944), francouzský prozaik, dramatik, esejista, 502 Rostand Edmond (1868–1918), francouzský dramatik, básník, 502 Roudnický Alois (1877–1939), katolický kněz, katecheta, 171, 321–322 Rudolf (1858–1889), rakouský korunní princ, 373 Russell Bertrand (1872–1970), britský matematik, logik, filozof, spisovatel, 239 Růžičková, známá Seifertovy matky, 282 Růžičková Helena, Seifertova dětská láska, 282–283 S., architekt, přítel J. Cibulky, 85 S., spisovatel, Seifertův přítel 423 Salgari Emilio (1862–1911), italský spisovatel, 329 Salivarová Zdena (vl. jm. Z. Škvorecká, pseud. Věra Držmíšková; nar. 1933), prozaička, překladatelka, nakladatelka, redaktorka, 694–695 Saska Maxmilián, středoškolský učitel, 203 Satie Erik (1866–1925), francouzský hudební skladatel, 220 Saudek Erik Adolf (1904–1963), dramaturg, překladatel, 492

djs_15.indd 686

Sauer Franta (1882–1947), prozaik, dramatik, 325–326 Seifert Jakub (1846–1919), divadelní herec a režisér, 527 Sekanina František (1875–1958), literární kritik a historik, básník, překladatel, editor, 343 Shakespeare William (1564–1616), anglický dramatik, básník, 412, 502 Shaw George Bernard (1856–1950), anglický dramatik, prozaik, esejista irského původu, 67, 362, 502 Schörner Ferdinand (1892–1973), německý polní maršál, 310 Schwarz Vincy (1902–1942), publicista, redaktor, editor, 492 Skoumal Aloys (1904–1988), diplomat, nakladatelský redaktor, literární a divadelní kritik, publicista, překladatel, 492 Skřivánek, Seifertův spolužák, 366–367, 369 Sládek Josef Václav (1845–1912), básník, překladatel, redaktor Lumíra, 292–293, 447 Slavata z Chlumu a Košumberka Vilém (1572–1652), královský místodržící, oběť druhé pražské defenestrace, 44, 622 Slavíček Antonín (1870–1910), malíř, 474–475 Smetáček Václav (1906–1986), hudební skladatel, dirigent, 156 Smetana Bedřich (1824–1884), hudební skladatel, 61, 401, 517, 553, 578, 619, 624, 662 Smetanová Jindřiška (1923–2012), prozaička, publicistka, rozhlasová, filmová a televizní scenáristka, 558 Sonnenschein Hugo (pseud. Sonka; 1889–1953), spisovatel, publicista, 693 Soubirous(ová) Bernadette (1844–1879), francouzská vizionářka, řeholnice, 285, 334 Soukupová Zora (roz. Kořánová; 1922 až 1981), kulturní pracovnice, výtvarnice, zpěvačka lidových písní, 518 Sova Antonín (1864–1928), básník, prozaik, 268–271, 359–360, 506 Sporck František Antonín viz Špork František Antonín

29.07.16 8:26


6 8 6 / 6 87

Stašek Antal (vl. jm. Antonín Zeman; 1843–1931), prozaik, básník, otec I. Olbrachta, 63, 418, 429 Stavenhagen Bernhard (1862–1914), německý hudební skladatel, klavírista, hudební pedagog, 374 Stefan Bedřich (1896–1982), sochař, medailér, pedagog VŠUP, 668 Stehlík Ladislav (1908–1987), básník, prozaik, 429 Steiger Ivan (nar. 1939), karikaturista, ilustrátor, malíř, 695 Steinbeck John (1902–1968), americký spisovatel, 146 Stojan Antonín Cyril (1851–1923), římskokatolický duchovní, politik, 391 Stösslová Kamila (1891–1935), přítelkyně L. Janáčka, 394 Stravinskij Igor (1882–1971), původem ruský, později americký skladatel, dirigent, 130, 220, 401, 453 Stroff Karel (1881–1929), ilustrátor, karikaturista, malíř, 154 Stříbrný Jiří (1880–1955), novinář, národněsocialistický a nacionalistický politik, vydavatel novin, 52, 638 Sudek Josef (1896–1976), fotograf, 395–402, 700 Suchánek Josef viz Suk Ivan Suchý Jiří (nar. 1931), textař, zpěvák, divadelník, básník, skladatel, 219 Suk Ivan (vl. jm. Josef Suchánek; 1901–1958), novinář, básník, prozaik, 64, 202–205, 300, 304, 325, 330, 446, 448–450, 667, 669, 700 Suk Josef (1874–1935), hudební skladatel, houslista, 88, 220 Süss Ladislav (1900–1952), knihovník, malíř, 185, 452 Světlá Karolina (vl. jm. Johanna Rottová; 1830–1899), prozaička, publicistka, 447 Svobodová Růžena (1868–1920), prozaička, dramatička, 345 Svobodová­‑Alšová Maryna (1882–1973), malířka, ilustrátorka, dcera M. Alše, 136 Svolinský Karel (1896–1986), malíř, grafik, ilustrátor, 145–146, 440, 487, 502, 708 Svrček Jaroslav Bohumil (1887–1978), výtvarný a divadelní kritik, 67 Swinburn Algernon Charles (1837–1909), anglický básník, literární kritik, 485

djs_15.indd 687

Synek Karel (1896–1943), nakladatel, editor, 326 Š., katecheta na žižkovském gymnáziu, 27 Šalda František Xaver (1867–1937), literární a divadelní kritik a historik, básník, prozaik, dramatik, esejista, 15, 77, 79, 125, 184, 227, 237–240, 251, 255–256, 297, 343–345, 361, 403–404, 480, 505–506, 592, 612 Šamšiňák Karel (1923–2008), parazitolog, kulturní organizátor, 708 Šiklová Jiřina (nar. 1935), novinářka, historička, socioložka, 695 Šíma Josef (1891–1971), malíř, grafik, ilustrátor, 99, 190, 383–384, 452, 510, 531, 616 Širáčková Marcela, Seifertova kamarádka z dětství, 466 Šklovskij Viktor Borisovič (1893–1984), ruský literární vědec, prozaik, 238 Škvorecký Josef (1924–2012), prozaik, překladatel, nakladatel, 694 Šmejkal, fotograf, 670, 711 Šmeral Bohumír (1880–1941), sociálnědemokratický politik, redaktor, zakladatel komunistické strany, 267 Šmeral Vladimír (1903–1982), divadelní a filmový herec, 360 Šmilovský Alois Vojtěch (vl. jm. A. V. Schmilauer; 1837–1883), beletrista, 128 Šomková Lori (Eleonora; 1816–1891), snoubenka K. H. Máchy, 61, 206, 526, 570, 619 Šorm, kamarád A. Staška, 429 Špála Václav (1885–1946), malíř, grafik, ilustrátor, 41–43, 184, 249, 252, 569, 628 Špork (Sporck) František Antonín (1662–1738), majitel Kuksu, mecenáš umělců, 514, 516 Šrámek Fráňa (1877–1952), básník, dramatik, prozaik, 243, 292, 299, 324, 330, 403, 428–429, 432–433 Šrobár Vavro (1867–1950), slovenský lékař, politik, novinář, 273 Šrůtek Václav Alois (1912–2006), malíř, ilustrátor, 402 Šrůtková­‑Jelínková Edina (Edeltraud, Edeltruda; 1914–2003), malířka, 402

29.07.16 8:26


jmenný

rejstřík

Štambacher František, starosta Velkých Pavlovic, 390 Štapfer Karel (1863–1930), loutkář, redaktor, malíř, grafik, ilustrátor, 52, 638 Šťastný Alois Josef (1901–1979), novinář, překladatel, v r. 1919 pachatel atentátu na K. Kramáře, 302, 304–306 Štech Václav Vilém (1885–1974), historik a kritik výtvarného umění, 82–83, 86–87, 89, 124–125, 668 Štěpánek Zdeněk (1896–1968), herec, režisér, dramatik, scenárista, 117 Štorch­‑Marien Otakar (1897–1974), nakladatel, prozaik, básník, autor pamětí, 45, 577, 623 Štulc Vladimír, malíř, výtvarný teoretik, člen Devětsilu, 82, 140, 185, 533 Štychová Luisa viz Landová­‑Štychová Luisa Štyrský Jindřich (1899–1942), surrealistický malíř, grafik, prozaik, básník, 186, 191–192 Šůra Antonín (1876–1958), plavčík, 139–140, 142, 349 Švabinský Max (1873–1962), malíř, grafik, 533 Švec Otakar (1892–1955), sochař, 494 T., matka průvodkyně Daliborkou, 578 T., průvodkyně Daliborkou, 47, 625 Talich Václav (1883–1961), dirigent, 82, 87–89, 161, 163, 220–221, 631–633, 701 Teige Karel (1900–1951), teoretik umění a výtvarný kritik, grafik, esejista, vedoucí osobnost Devětsilu, 41, 50–51, 56, 58–59, 67, 73, 99, 108, 141, 144, 184–186, 188, 190–192, 197, 200, 220, 235–238, 242, 245, 248, 271, 344, 352, 379, 381, 385, 438, 451–453, 455–457, 465–467, 493, 512, 530–534, 536–538, 592, 616, 636–637, 639, 665, 694, 701, 705 Teigová Johana (roz. Fousková), matka K. Teiga, 451 Terentianus Maurus (půs. konec 2. stol.), římský gramatik, 128 Theer Otakar (1880–1917), básník, překladatel, 64 Tichý František (1896–1961), malíř, grafik, ilustrátor, 69, 83, 398, 487, 496, 498, 520

djs_15.indd 688

Tille Václav (pseud. Václav Říha; 1867–1937), literární historik a kritik, divadelní a filmový kritik, folklorista, 256 Tilschová Anna Maria (1873–1957), prozaička, redaktorka, 274, 483 Toman Karel (vl. jm. Antonín Bernášek; 1877–1946), básník, překladatel, 15, 60, 167, 169, 243, 292–298, 359, 403, 451–452 Tomeš Jan Marius (1913–2010), básník, kunsthistorik, 86–87 Topič František (1858–1941), nakladatel, knihkupec, 235, 344, 453 Toscanini Arturo (1867–1957), italský hudebník, dirigent, 553 Toyen (vl. jm. Marie Čermínová; 1902–1980), malířka, grafička, 183, 186–188, 190–192, 531–532, 536 Tracy Spencer (1900–1967), americký herec, 315 Träger Josef (1904–1971), divadelní kritik a historik, editor, 414 Trávníček František (1888–1961), jazykovědec, bohemista, 487 Trnka Jiří (1912–1969), malíř, ilustrátor, 568, 613–614 Trnka Josef, jičínský krejčí, 417, 426, 614 Turek, pražský krejčí, 530 Tutanchamon (půs. 1347–1338 př. n. l.), egyptský faraon, 512 Tyl Josef Kajetán (1808–1856), dramatik, prozaik, redaktor, herec, 429 Tyrš Miroslav (1832–1884), historik umění, spoluzakladatel Sokola, 447 Tzara Tristan (vl. jm. Samuel Rosenstock; 1896–1963), rumunsko­‑francouzský básník, esejista, 242, 453, 532 Undset(ová) Sigrid (1882–1949), norská prozaička, 372 Utrillo Maurice (1883–1955), francouzský malíř, 216 Vacátko Ludvík (1873–1956), malíř, sochař, 52, 638 Václav II. (1271–1305), český král, 137 Václav IV. (1361–1419), český král, 147, 231 Václavek Bedřich (1897–1943), literární teoretik, kritik a historik, folklorista, publicista, 245 z Valdštejna Albrecht (1583–1634), vojevůdce, politik, 419

29.07.16 8:26


688/689

Valéry Paul (1871–1945), francouzský básník, esejista, kritik, 77–78, 129 Vančura Vladislav (1891–1942), prozaik, dramatik, filmový scenárista, 67, 73, 89, 134–152, 192, 235, 238, 252, 349, 378, 392, 423, 438, 491, 501, 504, 701 Vančurová Ludmila (Lída; 1897–1983), lékařka, manželka V. Vančury, 136–138, 140–141, 143–144, 378, 392 Vaněk Karel (1887–1933), novinář, fejetonista, spisovatel, 50, 185 Váša Pavel (1874–1954), redaktor, filolog, literární historik, 487 Včelička Géza (vl. jm. Antonín Eduard V.; 1901–1966), reportér, prozaik, básník, tramp, malíř, 17–18, 562, 599, 668 z Velhartic Bušek (? – před 1371), dvořan krále Karla IV., 45–46, 577–578, 623–624 Vergilius Maro Publius (70–19 př. n. l.), římský básník, 91, 268 Verlaine Paul (1844–1896), francouzský básník, prozaik, 114, 184, 191, 324, 343–345, 628 Verne Jules (1828–1905), francouzský spisovatel vědecko­‑fantastických próz, 37, 196, 641 Vigny Alfred de (1797–1863), francouzský básník, prozaik, dramatik, 243, 536 Vik, otec A. Vikové, 421 Viková Anna (1902–1942), překladatelka, 421–423, 425–426 Viktorin J. V., přítel B. Chlumeckého, 121 Vildrac Charles (1882–1971), francouzský spisovatel, 242, 453 Vilímek Josef Richard (1860–1938), nakladatel, redaktor, 153, 303 Vitáček Jaroslav (1924–1985), publicista, novinář, politik, 708 Vivaldi Antonio (1678–1741), italský hudební skladatel, houslový virtuos, 401 Vladislav Jan (1923–2009), básník, překladatel, editor, 709 Vlaminck Maurice de (1876–1958), francouzský malíř, básník, 108 Vlašín Štěpán (1923–2012), literární kritik a historik, 68 Vodílek Jindřich, cyklistický závodník, milenec E. Destinnové, 552

djs_15.indd 689

Vojan Eduard (1853–1920), divadelní herec, 120, 527 Voltaire (vl. jm. François Marie Arouet; 1694–1778), francouzský filozof, básník, encyklopedista, 412 Vondráček Vladimír (1895–1978), psychiatr, 326 Voskovec Jiří (1905–1981), divadelní a filmový herec, dramatik, básník, překladatel, 50, 392, 636 Vrchlická Ludmila (roz. Podlipská; 1861–1915), manželka J. Vrchlického, 527–528 Vrchlický Jaroslav (vl. jm. Emil Frída; 1853–1912), básník, dramatik, prozaik, překladatel, literární a divadelní kritik, 72, 76–77, 90, 255, 262, 315, 343, 355, 360, 372, 374, 420–421, 517, 520–521, 527–528, 591, 612 Vyskočil Albert (1890–1966), literární kritik, překladatel, básník, 121, 123 Wagner Jan (1941–2005), sochař, medailér, pedagog, syn Josefa Wagnera, 516 Wagner Josef (1901–1957), sochař, restaurátor, 83, 401, 405, 514–520, 701 Wagner Richard (1813–1883), německý hudební skladatel, dirigent, 405 Wagnerová­‑Kulhánková Marie (1906–1983), sochařka, manželka Josefa Wagnera, 514–517, 520 Wachsman Alois (1898–1942), architekt, malíř, scénograf, 185, 192, 452 Webern Anton (1883–1945), rakouský skladatel, dirigent, 401 Wegener Paul (1874–1948), německý herec, režisér, 456 Weider Matěj, pražský kloboučník, 204 Weis, knihovník, 301, 331 Wenig Jan (1905–1979), redaktor, literární a divadelní kritik, prozaik, překladatel, 552–553 Werich Jan (1905–1980), herec, dramatik, scenárista, 264, 392 Werstadt Jaroslav (1888–1970), knihovník, archivář, historik, 404 Whitman Walt (1819–1892), americký básník, novinář, 243 Wielgus Jindřich (1910–1998), sochař, řezbář, rytec, 279 Wichterlová Hana (1903–1990), sochařka, 508

29.07.16 8:26


jmenný

rejstřík

Wohlmut Bonifác (1510–1579), německý kameník, stavitel, architekt, 258, 455 Wolker Ferdinand (1873–1949), bankovní úředník, otec J. Wolkera, 54–55 Wolker Jiří (1900–1924), básník, prozaik, dramatik, 15, 41, 54–59, 67, 72, 220, 237, 451–452, 538, 592 Wolkerová Zdena (roz. Skládalová; 1879–1954), matka J. Wolkera, 41, 54–58 Zadkine Ossip (vl. jm. Iosel Aronovič Cadkin; 1890–1967), francouzský sochař, malíř, grafik běloruského původu, 438 Zahradníček Jan (1905–1960), básník, překladatel, 237 Zaorálková Hedvika (1900–1982), sochařka, 499 Zápotocký Antonín (1884–1957), komunistický funkcionář, v l. 1953–1957 čs. prezident, 450 Záruba Karel (1865–1951), katolický kněz, 30

djs_15.indd 690

Závada Vilém (1905–1982), básník, prozaik, překladatel, 58–59, 696 Zelenka Jan, Seifertův přítel, 289 Zeyer Julius (1841–1901), básník, prozaik, dramatik, 286, 509 Zguriška Zuzka (vl. jm. Ľudmila Dvořáková, roz. Šimonovičová; 1900–1984), slovenská prozaička, překladatelka, 273 Zieglerová Marie (1881–1966), zpěvačka, 218 Zich Otakar (1879–1934), estetik, hudební skladatel, 28, 219 Zink Karel (1889–1975), knihkupec, nakladatel, antikvář, 129, 243 Zrzavý Jan (1890–1977), malíř, grafik, scénograf, ilustrátor, 41–42, 87, 99, 156–157, 184, 249, 400, 452, 487, 508–513, 701 Zvoníčková, žižkovská hokynářka, 265 Ženíšek František (1849–1916), malíř, ilustrátor, 102–103

29.07.16 8:26


69 0 / 691

Z K R A T K Y

V R Ů Z N O Č T E N Í

R – rukopis S – strojopis Č – první otisk v periodické publikaci, antologii či sborníku, popřípadě ve výboru z autorova díla ČS 1 – vydání v Československý spisovatel 1982 ČS 2 – vydání v Československý spisovatel 1985 ČS – nakladatelství Československý spisovatel ÚV KSČ – ústřední výbor Komunistické strany Československa 1, 2, 3… – arabské číslice označují počítání odstavců <aaa> – škrtnutý text v R, S, popř. v korektuře aaa – autorem provedena oprava, vsuvka, doplnění (včetně interpunkce) ––> odsazení textu (verše) od levého okraje ¶ – nový odstavec LA PNP – Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze DJS – Dílo Jaroslava Seiferta (vydávané od roku 2001 v nakladatelství Akropolis)

djs_15.indd 691

29.07.16 8:26


djs_15.indd 692

29.07.16 8:26


69 2 / 69 3

EDIČNÍ POZNÁMKA

Poslední svazek kritického vydání Díla Jaroslava Seiferta obsahuje na rozdíl od svazků předchozích pouhé dva tituly, se stejným rodokmenem: Všecky krásy světa. Příběhy a vzpomínky a Co všechno zavál sníh. K druhému titulu však nemáme autentický autorův text, existují pouhé náčrty, o nichž se domníváme, že jsou mezistupněm mezi titulem Všecky krásy světa a v Albatrosu vydanou knihou Co všechno zavál sníh. K tomuto titulu nemáme ani rukopis, ani žádnou jeho kopii. Básník pokračoval v psaní vzpomínek a příběhů, dokud mu v tom těžká nemoc nezabránila. Editorka se rozhodla zařadit knižní vydání vzpomínek na začátek svazku a doprovodné texty, nikoli zcela definitivní dochovaný rukopis a ne zcela jisté autorovo uspořádání textů vydávaných nezávisle na autorově kontrole přičlenit posléze. Svou roli rovněž hrálo, že kromě svazků publicistiky a naší edice vzpomínek obsahují všechny ostatní svazky DJS poezii, u níž bylo nutno doplnit obsáhlé různočtení. V tomto svazku upozorňujeme za jednotlivými kapitolami na cenzurní zásahy ve vydáních v Československém spisovateli a na málo četnou migraci některých příběhů. Svazek je doplněn o opravený, komentovaný a relativně úplný rejstřík jmen. Všecky krásy světa nejsou jediné, ale ani prvně knižně vydané vzpomínkové texty Jaroslava Seiferta. Víme, že Seifert chtěl vzpomínky psát do konce života: sbíral materiál o Hugo Sonkovi, měl v úmyslu napsat vzpomínku na Edvarda Beneše a na poválečné schůzky u něho, načrtl si vzpomínku na profesora Jana Patočku Věnec vavřínový z dubna 1980 (DJS 14, podle rukopisu psaného pro profesora B. Placáka, uchovávaného v Libri prohibiti) a jistě pomýšlel i na další témata. Básník začal psát vzpomínkové fejetony do novin už jako šestadvacetiletý a za dva roky, v roce 1929, je přepracoval pro knižní vydání s názvem Hvězdy nad Raj­ skou zahradou. Podruhé byly knižně publikovány v Díle V (ČS, 1957). Třetí knižní vydání obsahuje 12. svazek Díla Jaroslava Seiferta (DJS 12). Jaroslav Seifert ovšem nepublikoval vzpomínky pouze knižně. Často se jejich témata a motivy objevovaly v novinách a v časopisech dříve než v knize. Jsou rozesety v Seifertově publicistice od počátků autorovy práce pro noviny, četněji pak zvláště v letech padesátých a šedesátých, i když nejdříve sám publikovat nesměl a později už se žurnalistice nevěnoval, spíše se média věnovala jemu, například v četných interview.

djs_15.indd 693

29.07.16 8:26


ediční

poznámka

Dokládá to 11. svazek Díla Jaroslava Seiferta, tedy třetí svazek Seifertovy publicistiky. I v dobách, kdy byl zakazován, však o možnosti napsat další vzpomínkovou knihu uvažoval. Svědčí o tom i dopis A. M. Píšovi z 28. října 1958 (z Píšova fondu v LA PNP): Milý a drahý (…) Rád bych vás uviděl a rád bych se s Tebou o něčem poradil. Chtěl bych totiž napsati pokračování „Rajské zahrady“; dost jsem si to rozmýšlel, myslím však, že je to beznadějné. Vůbec mi ovšem nejde při tom o mou osobu. To bych chtěl potlačit na minimum. Ale chtěl bych psáti o několika mrtvých: Hora, Teige, Halas a zachránit pár chvilek, o kterých mnoho lidí neví. Ale to právě je moment, kdy potře­ buji Tvou přátelskou radu. (…) Docela Tvůj Seifert Trvalo však více let, než básník knihu začal připravovat. Ještě v roce 1967 v rozhovoru s Františkem Hrubínem pro časopis Orientace reagoval na Hrubínovo Proslýchá se, že se chystáte psát vzpomínky takto: Jako každý táhnu za sebou na dlouhé šňůře všelijaké stíny. Některý se usmívá, jiný mi spílá a opět jiný hanbou mlčí. Některé bych rád skopl do propasti zapomenutí, jiné zas přitáhl k sobě blíž. Drží se však pevně za ruce. Ale paměti psát nebudu. Už také proto nikoli, že má paměť je pochybná. Deníky jsem si nepsal, dokumenty neschovával a texty svých přednášek, když jsem se uklonil posluchačům, roztrhané vzápětí na kousky, házel jsem buď do prvního kanálu, nebo do řeky. (…) Abych však nebyl podezříván, že chci leccos nepříjemného sprovodit ze světa – ostatně bylo by to marné –, rozhodl jsem se, že postupem času napíši asi dvacet či třicet delších dopisů svým přátelům i známým a budu si je volit podle okolností, abych si mnohé z minula objasnil, abych se vy­ znal ze svých chyb a mylných názorů, a pak i proto, abych, vzpomínaje na mrtvé kolem sebe, přidal něco k jejich podobám a abych jim podě­ koval a splatil dluh, který jsem za jejich života nevyrovnal. Bude dost takových závazků. (DJS 14, s. 330). V Š E C K Y

K R Á S Y

S V Ě T A

Knižní vydání vycházela důsledně s podtitulem Příběhy a vzpomínky. První vydání První vydání vyšlo paralelně ve dvou exilových nakladatelstvích – v torontském nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers a v západoněmeckém Indexu (v Kolíně nad Rýnem). Vydání je identické, pořízeno ze stejné sazby, pouze s mutací úvodní a závěrečné části tiráže:

djs_15.indd 694

29.07.16 8:26


69 4 / 695

Vydalo nakladatelství Sixty­‑Eight Publishers, Corp. ve spolupráci s na­ kladatelstvím Index a s Fondem Charty 77 v září 1981 k autorovým osmdesátinám jako svou 122. publikaci × Vydalo nakladatelství Index ve spolupráci s nakladatelstvím Sixty-Eight Publishers, Corp. a s Fon­ dem Charty 77 v září 1981 k autorovým osmdesátinám. Obě tiráže pokračují shodně: Cena $9.50; DM 18.00 Obálku s použitím koláží Jiřího Koláře navrhla Barbora Munzarová Grafická úprava Věra Držmíšková Kresba v záhlaví Ivan Steiger a končí udáním místa tisku: Printed in Canada × Printed in West Germany a vročením 1981. Z tohoto důvodu počítáme na dvou kontinentech tištěná shodná vydání za vydání jedno a dále mezi nimi nerozlišujeme. Dle svědectví prof. Františka Janoucha získala stockholmská Nadace Charty 77 pro spolupráci na obálce obou vydání Jiřího Koláře a finanční podporu vydání podmínila tím, že obě nakladatelství knihu vydají ve vzájemné spolupráci a ve stejném termínu. S vědomím autora a s jeho časově omezenou spoluprací ji ve velmi krátkém čase připravila editorka tohoto svazku a zaslala prostřednictvím Jiřiny Šiklové nakladatelům v exilu. Autor byl v nesnadné situaci. Miloval dobře vypravené knihy, strojopisné samizdaty a rozpadající se vazby narychlo připravených knih toleroval, ale smutný byl nad chybami v nich. Někteří blízcí známí ho varovali před takovými edicemi, které mu údajně nadlouho zamezí publikování v československých nakladatelstvích. Naopak jeho dcera a editorka mu svolení k takovým aktivitám doporučovaly, mj. i jako určitý nátlak na zdejší oficiální místa. Výsledek je zřejmý. Oběma „disidentkám“ (Šiklové a Jiráskové) se včas a úspěšně podařilo texty nejen vzpomínek připravit a odeslat za hranice. Tedy dříve, než byl zadržen francouzský kamion s poštou, s exilovými novinami, časopisy a knihami a než byla Jiřina Šiklová zatčena a téměř rok bez soudu vězněna (1981). Editorka, tehdy „domácí dělnice“, byla i kvůli odesílání mj. textů a podkladů pro návrh na Nobelovu cenu pro Seiferta (připravovala pro ten účel pouze bibliografii básníkových prací) vyslýchána Státní bezpečností, a to bez užitku pro tuto organizaci. K obsahu vydání: Jaroslav Seifert chtěl dodržet dělení textů do čtyř oddílů podle ročních období, byl si však vědom, že některé kapitoly nelze zcela striktně do těchto částí zařadit. Souhlasil však pro knižní vydání se svým rozmýšleným původním rozvrhem. A tak exilové vydání

djs_15.indd 695

29.07.16 8:26


ediční

poznámka

obsahuje 101 kapitol, které později respektovala editorka i pro čtvrté a páté vydání a přebírá je i pro toto vydání šesté. Na vydání poté, co strojopis knihy překročil státní hranice, už neměla vliv, hlásí se však k tomu, že v rejstříku oproti následujícím edicím 80. a 90. let chybí asi patnáct jmen a že nestihla zaznamenat některá jména křestní. Druhé a třetí vydání (ČS 1, ČS 2) připravil editor Rudolf Havel pro nakladatelství Československý spiso­ vatel (dále ČS). Obě vydání, z roku 1982 (náklad 20 000 výtisků, do distribuce kniha přišla až v březnu 1983) i 1985 (náklad 50 000 exemplářů), v typografii Oldřicha Hlavsy, s portrétem autora od Rudolfa Klimoviče, byla pořízena ze stejné sazby. Tato vydání neobsahují ediční poznámku, kterou by editor v 80. letech psal s velkými obtížemi. Nemohl by se např. zmínit ani o cenzurních zásazích. V tiráži jsou označena jako vydání první (1982) a vydání druhé (1985); z tohoto důvodu přebíráme chronologii číslování a de facto tutéž edici evidujeme jako druhé a třetí vydání. Do osmdesátých let ČS nejevil o vydání vzpomínek zájem, a to i přes přímluvu Viléma Závady dokonce u tajemníka ÚV KSČ Jana Fojtíka. Už v dubnu 1976 Rudolf Havel z pověření Jaroslava Seiferta zaslal rukopis vzpomínek do nakladatelství Odeon tehdejšímu zastupujícímu šéfredaktorovi Josefu Čermákovi. Podle Havlova záznamu měl spis čtyři oddíly, Co všechno zavál sníh, Éos, bohyně ranních červánků, Noc na Uhelném trhu a Obloha plná havranů. Oddíly začínaly poetickými úvody, avšak neobsahovaly ještě všechny kapitoly autor ještě připisoval další texty. Je nám známo, že některé rukopisy byly předány do LA PNP až v roce 1978, zatímco první, podstatná část Seifertova rukopisu už v roce 1976. Podle zanechaného strojopisného obsahu stránkovaného rukou Rudolfa Havla mělo mít dílo 79 kapitol (včetně úvodů). Dodatečně vyškrtnut byl Rozhovor s prázdnou židlí. V zanechaném obsahu dále ještě chyběly později napsané kapitoly Pamětní kniha, Čas plný písní, Zázračný plavajz, Modlitbička v sále Louvru, Shnilý věnec, Lásky kapitána Stra­ tona, Tři malé příběhy o knihách, Svědecká výpověď, Poslední vánoční povídka v Čechách, První láska, Slečna Toyen, Diamantová monstrance, Komu dřív padnout kolem krku, Atentát na doktora Kramáře, Měsíční sonáta, Růžička z naší zahrádky, Britská Guayana, Pes od malíře Ferdi­ še Duši, Dar poezie, Na peróně v Kralupech a Kadeř zlatých vlasů. Autor netrpěl iluzí o možnosti oficiálního vydání. V průvodním dopise zastupujícímu šéfredaktorovi Josefu Čermákovi 9. 4. 1976 napsal:

djs_15.indd 696

29.07.16 8:26


69 6 / 697

Vážený pane šéfredaktore, prost naděje, že by tato kniha mohla dnes vyjít, ale zatížen spíše trochou zvědavosti, jak její rukopis mezi lidmi pochodí, posílám jej Vašemu nakladatelství. Nejsou to ani životopis, ani paměti. Jde jen o vzpomínky, které jsem rozdrobil do malých pří­ hod, příběhů, většinou rozmarných, ale i teskných a pochmurných. Pěk­ ně Vás zdravím Jar. Seifert (cit. dle opisu z archivu M. J.) – Do Seifertova podpisu Charty 77 zbýval ještě téměř rok. Po Seifertově přihlášení k Chartě 77 putoval rukopis z Odeonu na ÚV KSČ k „posouzení“ a tam se údajně ztratil. V květnu 1979 napsal básník redaktoru Odeonu Vladimíru Justlovi: Milý Vladimíre (…) Podle Vaší rady – či Havlovy, už nevím – napsal jsem Bouškovi (od r. 1977 šéfredaktor nakladatelství) slušný dopis, aby mi vrátil rukopis vzpomí­ nek, že ho doplním a nový rukopis vrátím. Teď se o vzpomínky zajímají ve Spisovateli a vzkázali mi. Ale já bych je viděl raději u Vás. Už proto, že byste dělal redakci Vy. Boušek neodpověděl. (cit. dle Justl, V. – Holý, J.: Ozvuky času. Praha: Akropolis 2007, s. 134.) Výběr ze Všech krás světa už v roce 1976 připravil Luboš Pistorius pro Bytové divadlo Vlasty Chramostové, která pořad ve svém pražském bytě, ale i jinde, např. v Brně a Olomouci, připravovala. Celkem je reprízovala na více místech více jak dvacetkrát. O tři roky později vydal s několika texty čtenými Vlastou Chramostovou exilový Šafrán stejnojmennou gramofonovou desku. Nejpozději od r. 1979 se vzpomínky začaly objevovat ve strojopisných samizdatových edicích, některé kapitoly vyšly jako příležitostné či bibliofilské tisky. Seifertova díla si žádala též exilová nakladatelství. Sbírka Morový sloup vyšla v Kolíně nad Rýnem (nakl. Index) v roce 1977, tedy čtyři roky před vydáním v ČS. Hrozila exilová vydání dalších Seifertových sbírek, které doma dosud vyjít nesměly, a mluvilo se o nominaci na Nobelovu cenu za literaturu. V létě 1980 jsme rukopis zaslali do exilu, aby – jak již uvedeno – mohl vyjít k osmdesátinám básníkovým. I pro zdejší politické vedení bylo tedy čím dál svízelnější tyto významné exilové a domácí nerežimní aktivity ignorovat. Jak vyplývá i ze zmíněného dopisu Jaroslava Seiferta Vladimíru Justlovi, bylo vyprovokováno vedení Československého spisovatele k úmyslu Seifertovy vzpomínky vydat. Odeon měl sice Všecky krásy světa v roce 1980 zařazeny do edičního plánu, ale šéfredaktor na příkaz ministerstva kultury rukopis předal do ČS.

djs_15.indd 697

29.07.16 8:26


ediční

poznámka

K textovým problémům ČS 1 a ČS 2: Rukopis z Odeonu do Československého spisovatele odeslali 27. břez­ na 1981. Kniha měla být rychle připravena k vydání. Editorovi nastalo někdy dohadování s šéfredaktorem, pozdějším ředitelem nakladatelství, Janem Pilařem o mnohých formulacích či o jménech osobností v těch dobách na indexu. – Na tyto cenzurní zásahy upozorňujeme v hlavním textu knihy pod jednotlivými kapitolami. Byly dokumentovány brzy po vydání knihy. Editorka přítomného svazku, dále šifra Moravius a možná i další čtenáři pořídili různočtení a cenzurní zásahy zaznamenali. Obě zmíněná různočtení se šířila samizdatově. Nedlouho poté vyšel článek s podstatným seznamem cenzurovaných míst a vynechaných jmen osobností v exilovém časopisu Západ (Západ. Časopis pro Čechy a Slováky 6, č. 1, únor 1984, s. 23–25: Poznámka ke dvojímu vydání pa­ mětí Jaroslava Seiferta. Podepsáno V. Moravius, duben 1983). Cenzurní zásahy si na některých místech vynutily následné úpravy textu; také to zakládá značnou textovou nespolehlivost těchto vydání. Ne všechna vynechaná jména a místa však jsou zásahem cenzurním. Druhým, editorským problémem byla snaha uspořádat text spíše chronologicky a redukovat obsah knihy. Zcela vynechány byly kapitoly Ku­ kaččin šalebný zpěv, Květ kaštanů, Rozhovor s Františkem Hrubínem, Za trochu lásky, Nad záhonem letních aster, Hedvábný šáteček. Ovšem do knihy se nedostal ani Rozhovor s prázdnou židlí, který je publikován v DJS 14, tedy v 3. svazku publicistiky. Především však se do knihy nedostaly úvody k jednotlivým oddílům, kromě úvodu prvního V tichu pa­ měti…, který byl předřazen celé knize. Ponecháno bylo dělení do čtyř oddílů s původními názvy, až na oddíl třetí, který místo Noc na Uhel­ ném trhu byl nazván Uprostřed života. Po těchto zásazích zůstalo v knize 91 kapitol. Rozdíl mezi strojopisným a exilovým vydáním na jedné straně a 1. a 2. vydáním v ČS na straně druhé je asi 35 strojopisných stran. Větší změna uvnitř textu se týká kapitoly vyprávění Pes od malíře Duši, v níž autor na radu editorovu změnil závěr. Ve všech následujících vydáních jsme se vrátili k textu původnímu. Naproti tomu respektujeme ve vydání čtvrtém až šestém snahu editora Rudolfa Havla (často marnou) vybojovat na jazykové redakci nakladatelství větší respektování autorova způsobu vyjadřování, zvláště pokud jde o tvarosloví, rozlišování přívlastků, pravopis některých pojmů, zachování vět s neurčitým podmětem apod. Pro pokus o chronologické uspořádání bylo editorem změněno pořadí kapitol. Oddíl Co všechno zavál sníh obsahuje texty v tomto pořadí: Kuchyňské hodiny, Rodný činžák, Kostelík, kde se vdávala matka, Mod­

djs_15.indd 698

29.07.16 8:26


69 8 / 69 9

litbička v sále Louvru, Cesta do Kralup, Kornouty s drobečky, Trh na Sta­ roměstském náměstí, Staroměstský orloj, Britská Guayana, Důvěrné sdě­ lení, Kytice umělých fialek, Bruslili jsme s Leninem, Co řekl harpunář Ned Land, S motýlkem pod bradou, Thank you, so blue, Zrození básníka, První láska, Diamantová monstrance, Když zavítá máj, Čas plný písní, Cesta k Nelahozevsi, Tři první sbírky, Atentát na doktora Kramáře, Na březích olšanského rybníka, Vídeňské řízky, Kolečko uherského salámu. Druhý oddíl obsahuje: Starý dopis Heleně Malířové, S frygickou čapkou, Míšeňský porcelán, Eskapáda v pantoflích, Krabice holandských doutní­ ků, Komu dřív padnout kolem krku, Studánka a básník, Noc na Uhelném trhu, Černá káva slečny Lenky, Dýmka od Tristana Corbièra, Sbohem Kar­ lu Konrádovi, Éós, bohyně ranních červánků, Dárkový koš, Černá ulice, Krabice plná moře, Na tváři lehký žal, „Maroldova Bitva u Lipan konečně zničena“, „Dosti Wolkra!“, Setkání s mladičkou básnířkou, U hrobu rabbi­ ho Löwa, Hostinec U zrcadlové kozy, Láhev burgundského, Ruské bliny, Pamětní kniha, Pět kapek Vladimíra Holana, Dezert Maryša, U okna ka­ várny Slávie, Rajská jablíčka po provensálsku, Slečna Toyen, Malíř a smrt, Dar poezie, Růžička z naší zahrádky, Zázračný plavaný, Ten nejkrásnější. V oddílu Uprostřed života: Máchova kytice, Dům U Halánků, Kve­ toucí magnólie, Měsíční sonáta, Kadeř zlatých vlasů, Královský letohrá­ dek, Šampaňské od krále Fuada, Malostranská povídka en miniature, Klíč v závěji, Tři zlaté dukáty, Poslední vánoční povídka v Čechách, Pes od malíře Duši, Lásky kapitána Strattona, Tři sekvence z Mariánských Lázní, Tři lásky B. M. Kliky, Tři malé příběhy o knihách. A v oddílu posledním: Od hrobu Máchova, Šestnáctý Slovanský tanec, Svědecká výpověď, Corrig. von Hopp, Můj obchod se šunkami, V básnickém křesle, Čtrnáctá hvězda, Pár minut před smrtí, Na peróně v Kralupech, Smíchovský danse macabre, Na karlovarské kolonádě, Co si vzít do hrobu, Čtvero zastavení u básníkova hrobu, Shnilý věnec. Na konci je pak odsazeno rozloučení A šmytec!. Čtvrté vydání, v ČS třetí, první přepracované, vyšlo v roce 1993. Zatímco tiráž oznamuje, že knihu vydal „ČS v Praze roku 1992 jako svou 6285. publikaci“, copyright se dědicům a editorce přiznává rokem 1993. Anotace knihy vyšla v Lidových novinách (příloha Národní 9) 28. 1. 1993 a první recenze též v LN 9. 2. 1993, s. 12 (Pavel Janáček: Čestný dluh splacen). Šéfredaktor ČS Vladimír Novák poděkoval editorce dopisem datovaným 22. 1. 1993. Edičně připravila Marie Jirásková, ediční poznámku připravila

djs_15.indd 699

29.07.16 8:26


ediční

poznámka

spolu s Rudolfem Havlem, který mohl díky svým záznamům poznámku doplnit o některá data. Kniha vyšla opět v typografii Oldřicha Hlavsy, Sudkovy fotografie do knihy vybrali z rodinného archivu Seifertových Milan Jankovič a Zdeněk Kirschner. Podobně jako předcházející vydání v ČS vyšlo i vydání čtvrté v Edici Vzpomínky a korespondence. Odpovědnou redaktorkou byla Marie Bělíková. Na rozdíl od prvního vydání (exilového) obsahuje kniha ediční poznámku a jsou v ní opraveny některé nedostatky vydání exilového. „Přepracovanost“ spočívá především v návratu k původnímu uspořádání, jaké bylo v strojopisných opisech i v některých samizdatových edicích, v exilovém svazku a jaké obsahuje i toto šesté vydání (DJS 15), tedy v odstranění cenzurních zásahů i editorových snah změnit kompozici knihy a redukovat její rozsah. Nepřevzali jsme ovšem první (exilové) vydání nekriticky. Odstranili jsme některé chyby, výpadky jednotlivých slov, způsobené nemožností v exilu vysázený text korigovat. Naopak jsme převzali některé jazykové úpravy, které autor přijal a schválil a o něž někdy editor ČS 1, 2 s korektory nakladatelství i bojoval. Na rozdíl od vydání ČS 1 a ČS 2 jsme v prvním, čtvrtém a šestém vydání ponechali autorovu volnost ve skloňování jmen typu Teige, Heine, Grabe v tvarosloví kolísání tvarů např. v 3. a 6. pádu: kalhotech/kal­ hotách, rozkošem/rozkoším, respektujeme autorovo dělené psaní například u pojmů jako Te Deum/Tedeum… Vracíme se k autorské interpunkci, když korektoři nerespektovali autorovy pauzy (např. Nezval byl, jako vždy, trochu netrpělivý…), vracíme do některých vět podmět neurčitý, kde převedení na podmět určitý změnilo typ věty a posunulo její výpověď. Respektujeme autorovo rozlišování přívlastků i jeho původní slovosled v případě zvratných sloves (postavení reflexivního zájmena se) i starší podobu psaní spřežek. Respektujeme též kolísání v kvantitě samohlásek (pero/péro, dveře/dvéře, lahev/láhev). Dnes je těžké zjistit a rozlišit všechny tyto drobné úpravy, když není k dispozici jasná poslední verze textu ani nakladatelský rukopis. Avšak ohled k tomuto básníkovu vyjadřování je i v této míře na místě, i proto, že v určitých úsecích autor-básník vnáší do prózy svého druhu rytmizaci. Dále jsme upravili nepřesnosti v citaci cizích textů, pokud nejde o parafráze. Ponecháváme však ojedinělé autorovy omyly faktografické při vzpomínání na dávná léta. Například: Ivan Suk nebyl ze Sobotky, nýbrž ze Staré Paky, byl starší nikoli o rok, ale jen o půl roku, díky tomu však šel do školy dříve, protože se narodil v únoru, zatímco Seifert v září. V rejstříku je opraveno, že Langer (Karel) nebyl sochař, ale malíř,

djs_15.indd 700

29.07.16 8:26


70 0 / 701

a že Körberovo křestní jméno bylo Čeněk, nikoli Josef. Neopravujeme v textu ani básníkovo tvrzení, že byl ze školy vyloučen, ačkoli vyloučen nebyl – oznámil, že vystupuje. Ani neměl tzv. zákonné mravy, nýbrž pouze dobré. Bez autorova souhlasu, třebaže velmi pravděpodobného, se tyto nepřesnosti opravovat neodvažujeme. Některé kapitoly této knihy byly publikovány již dříve: Starý do­ pis Heleně Malířové byl publikován v původním znění jako Dopis roz­ košné přítelkyni v Literárních novinách 10, č. 2, 16. 10. 1937 (DJS 13, s. 441–443), Rozhovor s Františkem Hrubínem v dvojím rozhovoru Hrubín–Seifert, Seifert–Hrubín jako 1 + 1 = 2 v časopise Orientace 2, 1967, č. 4 (DJS 14, s. 330–341). Sbohem Karlu Konrádovi proslovil Seifert na Konrádově pohřbu v roce 1971. Upozornili jsme již, že mnoho vzpomínkových témat a motivů je rozeseto v celé Seifertově publicistice a promítly se do Všech krás světa ve znění více či méně podobném. Jsou to vzpomínky na Žižkov, na otce a jeho obchod s obrazy, na rodiče a jejich odlišný, ale nerozdělující názor na svět a život, na maminku a fronty na uhlí za války, na Loretu a svatou Starostu, na Petřín a na vánoční trhy a také na většinu přátel: Hořejšího, Teiga, Talicha, Černíka a Halase, na Hrubína, Muziku, Neumanna, Palivce, Píšu, Vančuru, Zrzavého, sochaře Wagnera, Jiroutovy, Bidla – a další. Někdy zaznamenají přesný detail, jindy jde o „ozvěnu ozvěny a stín dechu“ a o povzdechnutí, že „vzpomínka na vzpomínky je krásnější než vzpomínka na skutečnost“. Z toho snad plyne i žánrová rozličnost – od přesné vzpomínky k básni v próze až k pokusům o zbeletrizování příhody, jejichž základ byl reálný. Páté vydání, druhé přepracované, v roce 1999 vydalo nakladatelství Eminent ve spolupráci s Knižním klubem. Editor Marie Jirásková, návrh obálky, grafická úprava Joachim Dvořák. Obálku zdobí detail fotografie Jaroslava Funkeho z cyklu Z Prahy, r. 1922. Kromě zkrácené ediční poznámky je toto vydání textově totožné s vydáním čtvrtým. Šesté vydání v DJS vychází textově z vydání čtvrtého a pátého, obsahuje rozšířenou ediční poznámku a za jednotlivými kapitolami jsme zaznamenali podobu cenzurních zásahů v ČS 1, 2. Zároveň za kapitolami upozorňujeme na několik editorských textových zásahů tamtéž. Při přípravě této edice jsme pracovali s knižními vydáními, s dostupnými rukopisy uloženými v LA PNP, s nemnohými příležitostnými tisky,

djs_15.indd 701

29.07.16 8:26


ediční

poznámka

upozorňujeme též na ineditní strojopisná vydání, soustřeďovaná především v Libri prohibiti. Jsme si vědomi, že se časem mohou objevit ještě některé části rukopisů či strojopisných vydání dnes uchovávané v soukromých fondech. C O

V Š E C H N O

Z A V Á L

S N Í H

Dříve než Všecky krásy světa byla oznámena společná kniha Jaroslava Seiferta a fotografa Oldřicha Rakovce Co všechno zavál sníh. Seifertovy vzpomínky, postřehy a zamyšlení, apoteóza Prahy jako pandán k fotografiím zimní Prahy měly být prvním svazkem souboru o Praze jarní, letní a podzimní. Vznikaly už na počátku 70. let, knižního vydání se však v podstatně odlišné podobě od původních náčrtů dočkaly až v roce 1992. Knihu mělo nakladatelství Albatros vydat v roce 1971, dílo však bylo publikováno ve stejném nakladatelství a připraveno touž redaktorkou, Milenou Chlumskou až o 21 let později. Graficky knihu připravil Oldřich Hlavsa. Seifertovy texty jsou v knize zařazeny samostatně před Rakovcovy fotografie. Na počátku sedmdesátých let psal básník sbírku Morový sloup. Zároveň však už začal připravovat texty k Rakovcovým fotografiím. V anketě Světa práce na otázku Jaké jsou Vaše tvůrčí plány na rok 1971? už v lednu 1971 odpověděl: „Právě jsem dopsal sbírku veršů pro Klub přátel poezie. Pak ještě napíši texty k pražským fotografiím O. Rakovce: Co všechno zavál sníh. Budou to snad tak trochu básně v próze. To je vše. Pak už vyleji inkoust, plnicí pero dám vnučce a schovám se za husté záclony“ (DJS 14, s. 437–438). Morový sloup ani Co všechno zavál sníh však nebyly bezprostředně po svém vzniku vydány. Milena Chlumská v ediční poznámce k vydání r. 1992 dosvědčila: Tato kniha byla při pravena k vydání už v roce 1971 z podnětu Jaro­ slava Seiferta. Učarovaly mu [J. Seifertovi] překrásné fotografie zasně­ žené Prahy, které mu přinesl ukázat tehdejší fotoreportér Světa v ob­ razech Oldřich Rakovec. Chtěl je původně doprovodit verši, pak však od svého prvotního záměru ustoupil (…). Těch mých veršů o Praze bylo už tolik…), vyhnul se konvenčnímu uspořádání podobných publikací a napsal zcela osobité poetické prózy, nezávislé na obrázcích, a přece ladící s knihou v celkové náladě. Největší žijící český básník, kolem něhož se už začínal svírat kruh mlčení, psal své moudré něžné texty plné láskyplných vzpomínek s vel­ kou chutí. Dohodli jsme se tehdy, že v nich bude pokračovat a spolu

djs_15.indd 702

29.07.16 8:26


70 2 / 70 3

s fotografem připravíme další tři publikace o jaru, létu a podzimu. Brzy jsme se však přesvědčili, že Seifertovo jméno má zmizet z české litera­ tury naprosto. Titul, který měl být chloubou nakladatelství, byl na nátlak nadříze­ ných orgánů stažen z tiskárny krátce před zahájením tisku… Asi v roce 1973 napsal Jaroslav Seifert Rozhovor s prázdnou židlí, původně pro Listy Klubu přátel poezie, v němž se sám sebe tázal a odpovídal si (viz ediční poznámka DJS 11, s. 368). Rozhovor už nemohl v Listech KPP vyjít, a tak se v nepatrně pozměněném textu často přidával k ineditním, tedy k tzv. samizdatovým strojopisům Morového slou­ pu, ale někdy i k samizdatovým strojopisům Všech krás světa. (Celý text v DJS 14, s. 430–433.) Ocitujme zde část, která se týká této knihy: … Jedné z nedávných zim napadlo přes noc v Praze nebývalé množ­ ství sněhu. Snad si na to pamatujete. Bylo ho přes čtvrt metru a bylo to krásné i groteskní. Tak třeba Mácha na Petříně držel v ruce obrovskou kytici sněhu a na hlavě měl bílý cylindr. Fotograf Oldřich Rakovec při­ vstal si toho dne časně zrána s fotoaparátem a probíhal pražské ulice i parky, spěchaje, než ta krása zmizí. Byl z toho cyklus fotografií, který mě zaujal. A když mě požádal, abych k nim připsal text, rád jsem svo­ lil. Bylo mi ovšem samozřejmé, že popisovat zasněženou Prahu v sou­ vislosti s těmito jasně srozumitelnými obrázky byl by prostě nesmysl. Připomněl jsem si titulní list jednoho starého obrázkového časopisu, na kterém byla fotografie dvou tučňáků na ledě a pod obrázkem text: Dva tučňáci na ledě. Navrhl jsem mu, že napíši text, který volně za­ padne do atmosféry zasněženého města. Mám plno zimních vzpomí­ nek! A tak vznikla naše první kniha Co všechno zavál sníh. Knihu jsme nabídli Albatrosu. Líbila se jim a slíbili ji vydati do příští zimy. Dali ji dokonce přeložit do několika jazyků, aby měli vhodné dárky pro ná­ vštěvníky z ciziny. Kniha sice už nevyšla, ale to nás neodradilo. Společná práce se nám zalíbila, a tak příštího jara vznikla i monografie jarní Prahy. Pojmenovali jsme ji Květy, věže a oblaka. V těchto dnech dokončujeme i další svazek. Prahu v létě. I k té jsem napsal sérii povídek, vzpomínek, básní v próze i prostých kurzivek. Ještě jsme nenašli pro ni název. Ale protože se mi špatně píše, nemám­‑li titul, vymyslil jsem si titul prozatímní, říkáme jí: Růže kvetou až do září. Ale to je titul jen pracovní. A dá rozum, že dáme dohromady i podzim, na který se obzvláště těším! Bude se mi pěkně psát. Kniha nevyšla a samozřejmě nebyly k dispozici ani překlady pro návštěvníky z ciziny; nic známo není ani o dalších svazcích, o kterých

djs_15.indd 703

29.07.16 8:26


ediční

poznámka

básník hovoří. Ani v rodinném archivu Seifertových, ani v archivu Rakovcových takové rukopisy nejsou dochovány. Texty v našem svazku jsou převzaty z knižního vydání v roce 1992. Bohužel je nedoprovázejí fotografie Oldřicha Rakovce. Už v knížce z roku 1992 se Milena Chlumská v ediční poznámce omlouvala čtenářům za technické nedokonalosti fotografií, které „vznikly většinou dlouhým, ne vždy zcela šetrným skladováním pohotových materiálů“. Nemožnost použití starých negativů pro tento náš svazek nám s lítostí potvrdili i fotografovi synové. I my se tedy musíme čtenářům omluvit. Delší i kratší prózy obsažené v tomto vydání knížky se až na jednu prózu (Klíč v závěji, ale i tato beletrizovaná vzpomínka­‑povídka je zkrácena) neshodují s texty stejnojmenného oddílu v konečném tvaru Všech krás světa. Některé jsou krátkými úryvky z nich, jak si čtenář ověří. I tyto „úryvky“ bývají upraveny pro svůj doprovodný úkol. Prózy v této knížce se však neshodují ani s náčrtem k prvním dvěma oddílům knihy, které jsou dochovány v rukopise (v LA PNP) a které publikujeme v Dodatcích. Bohužel nemáme k dispozici rukopis textů použitých pro Rakovcovy fotografie, takže můžeme pouze odkázat na vyjádření redaktorky Mileny Chlumské v citované části ediční poznámky. Z původně zamýšleného doprovodu fotografií verši Seifert pro knihu použil pouze dvě básně ze sbírky Chlapec a hvězdy (Sníh a Píseň o vločkách) a báseň Modelka ze sbírky Morový sloup, v obsahu jsou označené hvězdičkou. Koncem roku 1972 básník už přinejmenším pochyboval o možnosti vydání svých textů. Pro všechny případy napsal 14. 12. 1972 dopis: Milý pane Rakovče, píši už třetí díl – říkejme tomu vzpomínky. K Vašim fotografiím z lé­ ta. A při této příležitosti chci Vám sděliti pro všechny případy. Má práce vznikla z Vašeho podnětu. A proto si přeji, aby vyšly všechny čtyři díly (doufám, že je ve zdraví dopíši) nejdříve s Vašimi fotografiemi! Píši Vám to, kdyby snad někdy někdo – nevím, proč by to však dě­ lal – zamýšlel s nimi něco jiného. A těším se, že až dopíši Léto, pro které nemám dosud vhodný titul, přinesete mi i fotografie z podzimu… Touha připomenout i písemně lidi, místa, příběhy, potřeba zachytit kdysi vstřebávanou atmosféru, „půvaby a vůně“ prožitého a zažitého vedly jeho samotného k pokračování, i když už spolupráce s fotografem Oldřichem

djs_15.indd 704

29.07.16 8:26


70 4 / 70 5

Rakovcem (1913–1983) – snad i pro nemožnost realizace – skončila, třebaže jejich přátelství trvalo, a když už přibývalo množství dalších textů. Dílo pak básník nazval Všecky krásy světa, a tak citoval stejnojmennou závěrečnou báseň své druhé básnické sbírky Samá láska (1923), ale i závěr Teigovy programové stati Umění dnes a zítra (1922) ze sborníku Devětsil. Název Co všechno zavál sníh pak patřil prvnímu, zimnímu oddílu vzpomínek. R U K O P I S Y

A

S T R O J O P I S

V archivu editorky tohoto svazku se zachoval zápis o strojopisu Všech krás světa, který dr. Havel zadal p. Hronovi. Tento opis obsahuje ve čtyřech oddílech oněch 79 kapitol odevzdaných 1976 do Odeonu. Postupně byly do konvolutu opisu přidávány další kapitoly, do nichž rukou Rudolfa Havla i mou byly zaneseny drobné opravy a úpravy, s nimiž autor souhlasil. Celý konvolut jsem pak paginovala tužkou v pravém dolním rohu. Tento opis se pravděpodobně stal i materiálem pro první, exilové vydání a určitě i pro editorčinu samizdatovou edici. A nikoli nutně tento, ale takový strojopis patrně posloužil i některým z dalších samizdatových edicí. Seifertovy rukopisy ke knihám publikovaným v tomto svazku nebyly odevzdány do LA PNP ve stejný čas a ve stejném uspořádání. Básníkových rukopisných náčrtů v PNP ve fondu Jaroslava Seiferta uložených je více. K některým máme k dispozici pouze načrtnutý obsah s nejstaršími názvy kapitol: Letní eskapáda, Záhon letních aster, Starý dopis, Po­ hled z okna (= Černá ulice), Cukrářská romance (= Kornout s drobečky), Tři lásky (= Tři lásky B. M. Kliky). Potvrďme ještě, že v autorem psaném obsahu Noci na Uhelném trhu nechybí vícekrát zde zmiňovaný Rozhovor s prázdnou židlí a že čtvrtý „sešit“ (podle autora) se původně jmenoval Nebe plné vzpomínek. Jaroslav Seifert však záhy oddíl přejmenoval na Nebe plné havranů. R je uložen ve fondu Jaroslava Seiferta v LA PNP a vzhledem k různému uspořádávání nebyl básníkem průběžně paginován. Počet listů doplnili pracovníci Literárního archivu. Je důležitým a nejobsáhlejším rukopisem důležitým pro konečné znění díla, třebaže i v něm nalezneme rozdíly v kompozici, zvláště naznačená přeskupování kapitol, i změny názvů. Některé kapitoly tento manuskript neobsahuje, jsou však přepsány ve zmíněném strojopisu, který byl odeslán už pro vydání v Kanadě a sloužil i k některým samizdatovým vydáním. Na konec druhého oddílu je vložen rukopis Epilog a sbohem (viz Dodatky), který pak do knihy Všecky krásy světa zařazen nebyl.

djs_15.indd 705

29.07.16 8:26


ediční

poznámka

Přeskupování kapitol se týká všech čtyř oddílů. V prvním si autor přál přehodit „Dosti Wolkra!“ Do Zimy a u textu Ten nejkrásnější poznamenává přání: Do Léta Noc na Uhelném trhu za Eskapáda v pantoflích. Ve druhém oddílu vzpomínku Dezert Maryša zařadil Do Jara, za Koleč­ ko uherského salámu a do Jara nastálo také umístil V básnickém křesle. Některé kapitoly byly do konvolutu přepsány na psacím stroji ze stávajících strojopisů: Cesta do Kralup, Když zavítá máj, Magnolie (= Kve­ toucí magnolie). Zaprášené okno v přízemí (= První láska), Krabice plná snů (= Krabice plná moře), Májová romance (= Kolečko uherského salá­ mu), Čtvero zastavení u Hrubínova hrobu (= Čtvero zastavení u básní­ kova hrobu), Komu dřív poděkovat (= Komu dřív padnout kolem krku). Třetí „sešit“ (občasný termín autorův) neobsahuje texty Eskapáda v pantoflích, Čtrnáctá Hvězda, Studánka a básník. Zahrnuje však Roz­ hovor s prázdnou židlí. U rukopisu Dýmka od Tristana Corbièra je poznámka Prosím zařadit do Léta. Čtvrtý oddíl rukopisu neobsahuje úvod a prózu Britská Guayana. S původními jmény jsou psány Pohled z okna, Cukrářská romance, Tři lásky, Danse macabre. Je zřejmé, že ani tento nejobsáhlejší nám známý manuskript není tedy tzv. nakladatelským rukopisem. R1 je nejstarším, oproti R velmi nekompletním nám známým manuskriptem. Nazván byl Co všechno zavál sníh a označen jako Defi­ nitivní rukopis. Pro pana Dr. Havla. Uvozen je mottem z A. Camuse a označen jako první část, tedy I. Obsahuje čtrnáct samostatně stránkovaných kapitol: Úvod, u něhož si autor přeje, aby byl publikován bez ti­ tulu s větší iniciálou, následují: Trh na Staroměstském náměstí, Kytice umělých fialek, Bruslili jsme s Leninem, Sladká vůně kadidla (= Co řekl harpunář Ned Land), S motýlkem na krku (= S motýlkem pod bradou), Thank you so blue, Máchova kytice, U okna kavárny Slavie, Klíč v závě­ ji, „Maroldova Bitva u Lipan konečně zničena“, „Dosti Wolkra!“, Co si vzít do hrobu, Pečetní prsten. U poslední kapitoly je autorova poznámka (dodám) a rukou Rudolfa Havla už nový název Dárkový koš. V posledním textu si autor telefonicky přál doplnit za To je dokonalé! ještě apelativní Jak je ta čeština krásná. A milostná!. Následující rukopisy R2 a R3 jsou rovněž starší než R, a protože se podstatně liší od konečného znění nejen uspořádáním (obsahem), ale i textově, uveřejňujeme oba v Dodatcích.

djs_15.indd 706

29.07.16 8:26


70 6 / 707

R2 V obálce na nalepeném štítku autorovou rukou: Co všechno zavál sníh, s přípisem Rudolfa Havla: „První verze.“ Na listu s mottem (A. Camus) pak autor připsal tužkou: Neopisovat. Poznámka pro Dr. Havla: toto motto bych dal celé knížce. Paginace není definitivní. A na nestránkovaném vloženém listu: Upozornění pro editora Toto je definitivní rukopis. Ten, který eventuelně dosud leží v Albatrosu, jakož i jeho překlady (kromě Báblero­ vých překladů veršů) právě tak jako první obtahy – tímto ruším! Jar. Seifert Zmíněný rukopis, který byl uložen v Albatrosu, nemáme k dispozici. Původní paginaci jednotlivých kapitol autor vygumoval a přestránkoval na strany 1 až 173, z toho na s. 172–173 připsal obsah očíslovaných textů, tedy 1–25. V obsahu nalezneme čtyři změny oproti znění uvnitř textu: Co všechno mi zavál sníh, Co si vzít do rakve a Z okna ka­ várny Slávie. Báseň Tanec vloček je uvnitř konvolutu psána pod svým titulem Píseň o vločkách (ze sbírky Chlapec a hvězdy, báseň Tanec vloček z r. 1938, DJS 4, Seifert napsal, ale zde nepoužil.). Do obsahu pod č. 23 zařadil autor Rozhovor s prázdnou židlí, který však konvolut neobsahuje. Text „Maroldova bitva u Lipan konečně zničena“ je v obsahu zařazen za vzpomínání Co si vzít do rakve. Vyjádření Nějak se začít musí básník patrně nepovažoval za textový úvod k fotografiím, neboť na stránku nad apoteózou Prahy Praha! Naše hlavní město obapol milované řeky… připsal pokyn Snad větším písmem a přes šíři strany. Úvodní text! Každý oddíl bude zahájen apo­ strofou města. R3 První titulní list rukopisu nese název Eós, bohyně ranních čer­ vánků a obsahuje vzkaz pro editora: Tento titul bych chtěl dát na 2. se­ šit (Jaro), a vzpomínku téhož titulu bych z třetího oddílu dal do tohoto za Rozhovor s Františkem Hrubínem. Na druhý samostatný list Seifert vepsal název Věže a oblaka. Jednotlivé texty autor paginoval samostatně. Do rukopisu je vloženo několik strojopisů: báseň Květen, Cesta do Kra­ lup, Magnólie. Báseň Květen je ze sbírky Halleyova kometa (DJS 10) a verše Všude bílá z roku 1947 (Práce) byly publikovány v tisku Dokud nám neprší na rakev (DJS 8). Je zřejmé, že R2 a R3 jsou náčrty oddílů, a domníváme se, že jsou mezistupněm mezi texty k fotografiím a kapitolami dotvářenými pro Všec­ ky krásy světa. Příběhy a vzpomínky. R4 Totéž je možno říci o dalším náčrtu s rozšířeným obsahem, v němž název Věže a oblaka nahradil editor Rudolf Havel (na přání autora) titulem Eós, bohyně ranních červánků (Jaro). Seifert už zařadil úvod, k němuž

djs_15.indd 707

29.07.16 8:26


ediční

poznámka

poznamenal Úvod větším písmem bez titulu. Oddíl měl po úvodu pokračovat kapitolami Důvěrná sdělení a U hrobu rabbiho Löwa, dále kopíroval obsah manuskriptu R3, přidal však další texty: Tři dukáty, Rozhovor s Františkem Hrubínem (strojopis s upozorněním pro písařku zatržené trochu odrazit od kraje), z plánovaného třetího oddílu sem zařadil kapitolu Eós, bohyně ranních červánků, za níž chtěl vložit báseň z Halleyovy komety Domovní znamení (DJS 10), dále jsou přidány texty Malostranská povídka en miniature, Kolečko uherského salámu, Pár minut před smrtí, V básnickém křesle, Čtvero zastavení u Hrubínova hrobu a dodatečně Desert Maryša s autorovým pokynem, že kapitola přijde Do Jara za Kolečko uherského salámu. Protože se jedná o přeskupovaný sled kapitol a všechny nezařazené do konečného znění knihy jsou přepsány v R3, nepublikujeme R4 v Dodatcích. D R O B N É T I S K Y A S T R O J O P I S N Á I N E D I T N Í V Y D Á N Í ( S A M I Z D A T Y )

Ještě před oficiálním vydáním Všech krás světa se některým bibliofilům podařilo vydat drobné tisky: Trh na Staroměstském náměstí s kresbou Karla Svolinského vydal Karel Majer k 75. narozeninám autorovým a k Novému roku 1977. Studánka a básník vyšla jako samostatný tisk dvakrát: v roce 1981 ji, s dřevorytem Vladimíra Komárka, vydali Vladimír Mikule, Karel Šam­ šiňák a Jaroslav Vitáček. Poznámku napsal Jindřich Hilčr. V roce 1982 při příležitosti obnovení Roubenky, studánky nedaleko Sobotky, vyšla péčí osvětové besedy při Městském národním výboru v Sobotce, s kresbou Zdeňka Mlčocha. (Jednotlivé drobné tisky vycházely ještě i v letech devadesátých: například k pátému výročí Seifertovy smrti v lednu 1991 vydal Knižní velkoobchod Rozhovor s Františkem Hrubínem /s předmluvou J. Hilčra a s faksimile rukopisu (R3)/. Manželé Křupkovi z Mohelnice vydali nejméně dva z úvodů knihy rovněž v letech devadesátých, s kresbou a dřevorytem Anny Grmelové.) S blížícími se osmdesátinami básníka organizátoři samizdatových edicí zadávali opisy celé vzpomínkové knihy už s úplným titulem Všec­ ky krásy světa. Příběhy a vzpomínky. Všechny, které dosud máme k dispozici (především v Libri prohibiti), jsou (až na tři nám známé opisy) ve formátu A4 a vázány jsou profesionálně v plátně. Pokud jsou dokončeny, jsou všechny rozděleny do čtyř oddílů s původními názvy, nikoli však všechny v uspořádání

djs_15.indd 708

29.07.16 8:26


70 8 / 70 9

knižních vydání. Je pravděpodobné, že se do „dílen“ edicí nedostávaly jako komplety, ale jako nekompletní či alespoň jinak, jak se k editorům dostávaly, seskupené strojopisy. To plně platí o nejstarším nám známém datovaném samizdatovém vydání v Edici Expedice z roku 1979. Opis je pořízen ve formátu A5, vázaný v černém plátně a provázen je známým vyjádřením „pro sebe a pro své přátele opsal Václav Havel“. Obsahuje 80 kapitol, a zatímco čtyři oddíly jsou pojmenovány, jak je známe i z knižních vydání, obsah oddílů, tedy kapitoly, je řazen tak, jak to jinde u Jaroslava Seiferta nevidíme. Stejnou skladbu má nedatovaný opis na žlutém průklepovém papíru, ve formátu A4, vázaný v červeném plátně, z nám neznámé „dílny“. Vlasta Chramostová věnovala do sbírek Libri prohibiti v plátně vázaný strojopis formátu A4. Strojopis není datován, obsahuje známé čtyři oddíly rovněž o 80 kapitolách (včetně úvodů). V prvním oddílu je 16 kapitol, ve druhém oddílu 19, v třetím 26 a ve čtvrtém oddílu je 19 kapitol. Ani v tomto strojopisu uspořádání neodpovídá pozdějším knižním vydáním, neboť některé kapitoly jsou zařazeny do jiných oddílů (např. Zrození básníka a Starý dopis Heleně Malířové je zařazen do čtvrtého oddílu) a autor po roce 1975 a 1976 postupně rukopis rozšiřoval o další kapitoly. V obou posledně zmíněných samizdatech tedy chybějí kapitoly: Pamětní kniha, Čas plný písní, Zázračný plavajz, Modlitbička v sále Louvru, Shnilý věnec, Lásky kapitána Stratona, Tři malé příběhy o kni­ hách, Svědecká výpověď, Poslední vánoční povídka v Čechách, První láska, Slečna Toyen, Diamantová monstrance, Hostinec U zrcadlové ko­ zy, Komu dřív padnout kolem krku, Atentát na doktora Kramáře, Ruské bliny, Britská Guayana, Pes od malíře Duši. Nechybí v nich Rozhovor s prázdnou židlí. Jarem 1981 je datováno vydání Jana Vladislava v edici Kvart. Obsahuje už 101 kapitol v autorském uspořádání, je tedy kompletní. Vydavatel oddíly rozdělil do jednotlivých knížek, které jsou uchovány v pouzdru. Vzhledem k časové náročnosti výroby musel být komplet pořizován už v roce předchozím. Rokem 1981 je datováno vydání Jaromíra Hořce v edici Česká ex­ pedice pořízené rovněž v kvartovém formátu. Vyšly první dva oddíly knihy ve dvou svazcích vázaných v plátně. Jsou uvedeny obvyklým ochranným vyjádřením „Opsáno jako rukopis. Další opisování rukopisu není dovoleno“. Obsah vydaných oddílů rovněž odpovídá našim vydáním. Vydání je obohaceno reprodukcí osmi fotografií z rodinného

djs_15.indd 709

29.07.16 8:26


ediční

poznámka

archivu Seifertových a karikatur Františka Bidla. Věnování „Milému J. Hořcovi za tu velkou péči. Jaroslav Seifert“ je datováno „Vánoce 80“, což svědčí o předstihu prvního oddílu před zamýšleným vydáním kompletu, k němuž však už nedošlo. Hořcova ediční poznámka k druhému dílu vzpomínek vysvětluje: „Druhý díl vzpomínek Jaroslava Seiferta Eós, bohyně ranních červánků navazuje na první část opsanou v řadě „Hlas“ v České expedici v roce 1980. Uspořádáním se tento díl liší od knižního vydání v roku 1982, protože vychází z původního autentického básníkova rukopisu, který byl před vydáním podroben cenzurním úpravám. (…) Jeho první část byla opsána s autorovým souhlasem v řadě „Hlas“ v České expedici na konci roku 1980 a předána autorovi ještě před vánocemi. Přepsaný rukopis druhé části byl v květnu 1981 zabaven při domovní prohlídce jako závadný dokument a teprve po delším čase vrácen.“ Shodné jako Hořcovo vydání, avšak ve formátu A5, je vydání první části vzpomínek z roku 1980 Jiřím Müllerem v Brně. Editorka této edice ve spolupráci s dramatikem Františkem Pavlíčkem zadala opis kompletního textu vzpomínek na jaře 1980. Samizdat obsahuje rejstřík osob, obsah, ale je bez ediční poznámky, jako téměř všechny opisy pořizované v přibližně stejné době. Podle věnování jsem svazek, vázaný v béžovém plátně, donesla autorovi v srpnu 1980. D O D A T K Y

Co všechno zavál sníh. Definitivní rukopis, označený jako R2, a Eós, bohyně ranních červánků, označený jako R3, jsme popsali v části o rukopisech (R2, R3). Gramofonová deska Všechny krásy světa, čtené ukázky z knihy: publikujeme přepis úvodního slova Jaroslava Seiferta. Vybraných šest kapitol z knihy v podání herečky Vlasty Chramostové vydalo hudební nakladatelství Šafrán za podpory Nadace Charty 77 ve Stockholmu a za přispění soukromých osob v roce 1979, s úvodním slovem básníka Antonína Brouska. Nakladatelství nemělo k dispozici text, nýbrž pouze pásek s magnetofonovou nahrávkou. Úvodní slovo Jaroslava Seiferta je také přepsáno z této nahrávky, srovnej redakční poznámku z obalu desky, komentující rovněž název LP: Z Československa jsme dostali pouze pásek s nahrávkou, žádný text. Nebyli jsme si proto jisti, zda název zní Všechny krásy světa nebo Všecky krásy světa. Shodli jsme se na první verzi, nechali vytisknout etikety a pan Kristofori připravil návrh na obal

djs_15.indd 710

29.07.16 8:26


710 / 711

[zde s. 430–431]. Poté zjistil pan Brousek, že Jaroslav Seifert užívá všec­ ky. Pravidla českého pravopisu připouštějí obě možnosti. Epilog a sbohem – přepis textu ze Seifertova rukopisu publikovali v roce 1981 čeští bibliofilové ve Zprávách Spolku českých bibliofilů v Pra­ ze, v 2. čísle, na s. 37–40. Rukopis textu je vřazen na konec druhého oddílu Všech krás světa mezi Atentát na doktora Kramáře a Pár minut před smrtí a je doplněn dvěma Šmejkalovými fotografiemi a popisky Rodný dům Jaroslava Sei­ ferta v bývalé Riegrově ulici na Žižkově. Přístavba dvou podlaží je poz­ dější. a Dům v Jeronýmově ulici na Žižkově [na rohu s bývalou Husovou třídou], kde Jaroslav Seifert bydlel v době svých studií. Foto Šmejkal. Autor manuskript paginoval stranami 37–51, a je tedy zřejmé, že měl být součástí většího celku. Editorka děkuje za pomoc pracovníkům LA PNP a knihovny Libri prohibiti a synům Oldřicha Rakovce. Ráda vděčně vzpomíná na první informace už z konce 70. let paní Vlastě Chramostové k jejímu Bytovému divadlu a děkuje za tehdy darovanou gramofonovou desku z vydavatelství Šafrán. M. J.

djs_15.indd 711

29.07.16 8:26


djs_15.indd 712

29.07.16 8:26


712 / 713

O B R A Z O V Ý

přebal

D O P R O V O D

Adolf Hoffmeister: Kruh české poezie (J. Seifert, J. Hořejší, F. Halas a V. Nezval) (kresba tuší, reprodukováno dle Adolf Hoffmeister: Čas se nevrací, Československý spisovatel, 1965)

frontispis

portrét Jaroslava Seiferta (foto Petr Hron)

str. 10

Jiří Kolář: obálka 1. vydání Všech krás světa (paralelně kanadské nakladatelství Sixty­‑Eight Publishers a západoněmecké nakladatelství Index ve spolupráci s Fondem Charty 77 v září 1981)

str. 11

Oldřich Hlavsa: obálka 2. vydání Všech krás světa (Československý spisovatel, 1982)

str. 94

dětský portrét Jaroslava Seiferta od malíře Augustina Barnáše (rodinný archiv, foto Jiří Pírko)

str. 162

Oldřich Hlavsa: obálka 3. vydání Všech krás světa (Československý spisovatel, 1985)

str. 314

Oldřich Hlavsa: obálka 4. vydání Všech krás světa (Československý spisovatel, 1993)

str. 427

Joachim Dvořák – Jaroslav Funke: obálka 5. vydání Všech krás světa (Eminent, 1999)

str. 430–431

Jan Kristofori: obal LP desky Všechny krásy světa (vydavatelství Šafrán ve Stockholmu 1979)

str. 535

faksimile rukopisu Jaroslava Seiferta (Originál archiválie je uložen v Památníku národního písemnictví – literární archiv.)

str. 559

Oldřich Hlavsa – Oldřich Rakovec: obálka 1. vydání Co všechno zavál sníh (Albatros, 1992)

str. 563

Oldřich Rakovec, fotografie z cyklu Co všechno zavál sníh (rodinný archiv Rakovcových)

str. 664

Oldřich Rakovec, fotografie z cyklu Co všechno zavál sníh (rodinný archiv Rakovcových)

djs_15.indd 713

29.07.16 8:26


djs_15.indd 714

29.07.16 8:26


O B S A H

Všecky krásy světa

(I) Co všechno zavál sníh Trh na Staroměstském náměstí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Kytice umělých fialek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Bruslili jsme s Leninem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Co řekl harpunář Ned Land . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 S motýlkem pod bradou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Thank you, so blue . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Zrození básníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 U okna kavárny Slávie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Klíč v závěji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 „Maroldova Bitva u Lipan konečně zničena“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 „Dosti Wolkra!“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Máchova kytice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Starý dopis Heleně Malířové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Ten nejkrásnější . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Vídeňské řízky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Dárkový koš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Pamětní kniha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Čas plný písní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Zázračný plavajz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Modlitbička v sále Louvru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Shnilý věnec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Lásky kapitána Strattona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Tři malé příběhy o knihách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Svědecká výpověď . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Poslední vánoční povídka v Čechách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Co si vzít do hrobu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

(II) Éós, bohyně ranních červánků Důvěrné sdělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 První láska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 U hrobu rabbiho Löwa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 Slečna Toyen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Krabice plná moře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Diamantová monstrance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202

djs_15.indd 715

29.07.16 8:26


Kukaččin šalebný zpěv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 Květ kaštanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 Cesta do Kralup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 Když zavítá máj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 Kvetoucí magnólie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Tři dukáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 Rozhovor s Františkem Hrubínem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 Éós, bohyně ranních červánků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 Hostinec U zrcadlové kozy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Malostranská povídka en miniature . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258 Kolečko uherského salámu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262 Dezert Maryša . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 V básnickém křesle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 Krabice holandských doutníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282 Čtvero zastavení u básníkova hrobu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 Komu dřív padnout kolem krku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292 Atentát na doktora Kramáře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299 Pár minut před smrtí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307

(III) Noc na Uhelném trhu Staroměstský orloj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317 Kuchyňské hodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319 Rodný činžák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321 Eskapáda v pantoflích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 324 Za trochu lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327 Na březích Olšanského rybníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 329 Nad záhonem letních aster . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333 Kostelík, kde se vdávala matka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 336 Černá káva slečny Lenky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 Setkání s mladičkou básnířkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347 Na tváři lehký žal . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 352 Dýmka od Tristana Corbièra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 354 Noc na Uhelném trhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358 Tři sekvence z Mariánských Lázní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363 Měsíční sonáta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 370 Ruské bliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375 Na karlovarské kolonádě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 383 Pět kapek Vladimíra Holana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 389 Růžička z naší zahrádky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395

djs_15.indd 716

29.07.16 8:26


Šestnáctý Slovanský tanec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 403 S frygickou čapkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 407 Hedvábný šáteček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 412 Čtrnáctá hvězda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 417 Studánka a básník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 428

(IV) Cesta k Nelahozevsi Cesta k Nelahozevsi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 440 Dům U Halánků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 442 Tři první sbírky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 446 Černá ulice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 451 Královský letohrádek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 455 Britská Guayana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 458 Šampaňské od krále Fuáda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 465 Kornouty s drobečky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 469 Pes od malíře Ferdiše Duši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 473 Můj obchod se šunkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 482 Corrig. von Hoop . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 486 Láhev burgundského . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 493 Malíř a smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 496 Tři lásky B. M. Kliky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 501 Sbohem Karlu Konrádovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 505 Rajská jablíčka po provensálsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 508 Dar poezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 514 Míšeňský porcelán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 522 Od hrobu Máchova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 526 Smíchovský danse macabre . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 530 Na peroně v Kralupech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 539 Kadeř zlatých vlasů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 548 A šmytec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 554 Co všechno zavál sníh Praha! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 557 Zasněžená Praha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 558 Když se schylovalo k svátkům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 560 Milenci v zimě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 561 Vánoční trh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 562 Vlhce sněží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 564 Přece jen mě miluje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 565

djs_15.indd 717

29.07.16 8:26


Pastýřská hůl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 566 Pohlednice Jiřího Trnky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 568 A hustě padal sníh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 569 Už nepřinesl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 570 Sníh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 571 Kytice umělých fialek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 573 Zasněžená Hrabovka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 576 Klíč v závěji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 577 Alegorie zimy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 581 Říkejte si se mnou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 583 Píseň o vločkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 585 Dodatky

Co všechno zavál sníh (R2) Nějak se začít musí aneb Dva tučňáci na ledě . . . . . . . . . . . . . . . . . 591 Co všechno zavál sníh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 596 Píseň o vločkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 598 Vánoční trh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 599 Pastýřská hůl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 601 Kytice umělých fialek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 603 Bruslili jsme s Leninem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 606 Hlas mešních zvonků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 608 Kalendář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 610 Autoři podpisují . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 612 Trnkova pohlednice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 614 Milenci v zimě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 615 Břízy ve sněhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 616 Sníh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 618 Svatební kytice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 619 Nůž v zubech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 620 Bez loutny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 621 Klíč v závěji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 622 Z okna kavárny Slavie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 628 Co si vzít do hrobu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 629 Modelka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 634 „Maroldova Bitva u Lipan konečně zničena“ . . . . . . . . . . . . . . . . . 636 Thank you, so blue . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 640

djs_15.indd 718

29.07.16 8:26


Eós, bohyně ranních červánků (R3) Sněhobílý pták . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 645 První smutek jara . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 647 Květen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 649 Růže v celofánu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 650 Slon mezi růžemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 651 Na hradní rampě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 653 Všude bílá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 654 Cesta do Kralup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 655 Magnolie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 657 Luna k milencům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 661 Úvod ke gramodesce Všechny krásy světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 665 Epilog a sbohem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 667 Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 671 Zkratky v různočtení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 691 Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 693 Obrazový doprovod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 713

djs_15.indd 719

29.07.16 8:26


15 D Í L O J A R O S L AVA S E I F E R TA

/řídí Jiří Brabec/ svazek 15 Vydal Filip Tomáš – AKROPOLIS 5. května 1338/43, 140 00 Praha 4 www.akropolis.info v roce 2015 jako svoji 318. publikaci Edičně připravila: Marie Jirásková Odborná redakce: Jiří Brabec Redakce: Dominik Melichar, Filip Tomáš Jmenný rejstřík sestavil: Josef Schwarz Typografie: Luboš Drtina Sazba písmem Melior: Studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk: Typodesign tiskárna & studio, Hany Kvapilové 10, 370 10 České Budějovice Kniha byla vytištěna na voluminézním papíře Creamy, 80 g/m² Přebal byl vytištěn na papíře Via Felt 01, barva chamois, 120 g/m² V tomto souboru první vydání, 720 stran, TS 13 Doporučená cena včetně DPH 499 Kč Svazek vychází za velkorysé podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, města Kralupy nad Vltavou a Nadace Český literární fond. ISBN 80-7304-006-9 (soubor) ISBN 978-80-7470-116-0

djs_15.indd 720

29.07.16 8:26


Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.